Slovní hodnocení je problém

Slovní hodnocení je problém. Ten spočívá právě v tom, co je napsáno v článku: "Umožňuje učiteli podrobně popsat, co se dítěti povedlo a na čem musí ještě zapracovat. Dají se jím lépe vystihnout takové aspekty výkonu žáka, jako je snaha a vynaložené úsilí". Takže se ptám: kolik pedagogů bude schopno při cca 30 žácích ve třídě "podrobně popsat" a další blablabla, protože pedagog je jen pedagog s mnoha povinnostmi, není to spisovatel. A za druhé: je krásné, že dítě bude mít vazbu, že se snažilo, ale VŽDYCKY se bohužel hodnotí výsledek. Co je platné běžci na 100 m, že se snažil, když byl poslední? Co je platné skokanovi do výšky, že se snažil, když laťku nepřeskočil? A co je platné kuchaři, že se snažil, když se ten blaf ve výsledku nedá žrát? To řekneme zákazníkovi v restauraci, že se kuchař snažil a na výsledku musí ještě zapracovat?
Na rozdíl od toho dává známka přehled, že žák problematiku lépe či méně dobře zvládnul. Od čtyřkaře nepředpokládám, že uvaří svíčkovou napoprvé bezchybně, ale že bude pracovat pod dohledem a dělat jen některé operace, které jsou ale také důležité, protože strávník nekouká na to, že tohle vařil Pepa a tamto Jarda, ale dívá se na talíř jako na celek. A tak je to i v jiných zaměstnáních a v jiných pracích. Ani instalatér se nemůže jen snažit, musí ten záchod připojit na odpad správně, aby hovna neprotékala stropem o patro níž.