Re: Mně to nevyhovuje, ale jiná možnost není

Milá Kačko,
píšeš že bys ho kopla. A tady je právě problém, o kterém se ten článek ani nezmiňuje. Jak bys ho asi tak kopla, když on je majitelem firmy kde pracuješ, vydělává desetkrát víc než bys vydělávala ty, a docela reálně si určitě umíš představit svou situaci, kdyby se mu to nějak výrazně nelíbilo a rozhodl se tě „vyměnit“.
Právě to, že se ženy většinou vzdávají kariéry ve prospěch muže je žene do závislosti. To, že dělají práci, která není společensky ceněná, tedy rozhodně ne finančně. A to platí nejen po dobu mateřské dovolené. Ono to možná moc hezky funguje (v těch rodinách, co jim to oběma vyhovuje, protože přiznejme si, že on ten základ toho odpovídá přírodnímu založení muže a ženy). Když je vztah v pořádku, řekne si hodně žen, že jim vlastně nevadí, že muž dělá kariéru a ony mu v tom pomáhají a vytvářejí zázemí. Jenže jak vztahy v rodině přestanou fungovat, co se stane? Co zbude muži a ženě, když dojde k rozvodu? Muž má svou rozvinutou kariéru. Něco už vybudoval, má postavení, dobrý finanční příjem a má na čem stavět a jak jít dál. Nevýhoda rozvodu může být v tom, že mu zřejmě nesvěří jeho děti, ale on se doma moc nevyskytoval ani předtím, není na ně zvyklý, tak mu ty víkendy třeba postačí. Je to navíc zábavnější, než denní starosti. Kromě toho mu zůstává přes týden spousta volného času, takže může kariéru pilovat dál. Co zůstane ženě? Zpravidla jí svěří děti. Ovšem na plat manžela už nemá nárok, má se za to, že se má teď už živit sama. Alimenty na děti není v naší zemi zvykem dávat kdovíjak vysoké, dokonce ani když by otec na to bez problémů měl. V pracovní oblasti ale žena nic vybudovaného obvykle nemá, své povolání většinu už zapomněla, nemá praxi a má ty děti (z výhody se tady stává nevýhoda), takže jí třeba nedají práci, a taky má doma hodně co dělat okolo těch dětí a domácnosti, takže se opravdu nemůže kariéře věnovat tak, jak kdysi její muž, když ona mu dělala zázemí (tedy zpoždění v kariéře za mužem se stále zvětšuje). Tohle všechno zpochybňuje to klasické rozdělení rolí, není tu totiž žádný zákon, co by to upravoval, žena se po rozvodu s mužem sice dělí na půl o majetek, ale např. děti jsou z toho vyjmuty, takže když si dělí čtyři postele (schválně přehnaný příklad) tak jsou mužovy dvě a ženiny taky dvě. (Když jí muž ty dvě, co na nich spaly děti, přenechá, a nechce za to zas třeba větší oddíl na autě nebo domu, má obvykle velký pocit granda) Nejdůležitější ale je, že žena nemá už nic z mužova budoucího příjmu, na jehož výši se ovšem tím, že po roky obstarávala domácnost a vytvářela muži podmínky dostat se tak daleko, kde je, značně podílela. Muž se ovšem domnívá, že peníze jsou jen a jen jeho, on je přece vydělává, a soudy mu dají za pravdu.
Můj příspěvek je trochu dlouhý, ale zabývám se tímto problémem už delší čas a nedalo mi ho sem neuvést. Myslím, že je to věc, nad kterou by se mělo víc přemýšlet a taky ji řešit. V cizině jsou alimenty manželkám běžné,tady se počítá s tím, že rozvedená žena s dětmi na tom prostě musí být finanačně špatně, bez ohledu na to, proč k rozvodu došlo. Takže bych se v této souvislosti přimlouvala za zavedení alespoň dvouleté časové hranice, po kterou by muž musel po rozvodu kompenzovat své manželce bývalou životní úroveň, aby měla čas připravit se na to živit se sama. Současný systém značně znevýhodňuje ženy.