Re: Byla jsem "pracovitým mužem".

Sylvie, nevím jestli je tvůj případ výjimka, z mého pohledu spíš ano...
V mém okolí jsou všichni "pracovití" muži pracovití jaksi odjakživa a tak jejich manželky věděly, do čeho jdou. Ale je asi fakt, že výjimkou budou ti, ktřeí začali během manželství/partnerství podnikat a "cele se do toho ponořili", třeba jako tvůj manžel.
Mám kamarádku, vdala se za kluka, jehož rodiče mají velké hospodářství (pole i zvířata), on chodí do práce, pomáhá rodičům a ještě dělá v obci starostu, takže má vlastně tři zaměstnání. A jí samozřejmě přijde líto, že se o ni a o rodinu málo zajímá, nemá na ně čas, je unavený... jenže na druhé straně je zabezpečí, ona se nemusí starat o nic jiného než o děti a domácnost, nestrádají, mají se dobře. Jenže s tím musela počítat, když si ho brala. Manželstvím nikoho nepředěláte, to si jen každý naivně myslí.
Já si zas naivně myslela, že můj velmi neambiciózní, po kariéře netoužící manžel bude věnovat rodině, rozhodně tedy alespoň dítěti, značnou část svého volného času, zejména když já budu stále pracovat a zabezpečení od něj požadovat nebudu. A taky jsem se "sekla". Manžel je sice stále velmi neambiciózní, teď dokonce i nezaměstnaný, ale "čas pro rodinu" nemá stejně, protože ho všechen potřebuje pro sebe. :o) Takže na rozdíl od té kamarádky nemám ani jedno, ani druhé. :o)