Re: Jak je to u nás

Rybko, docela jsi to vystihla. Moje představa pro české školství je následující:
Zvýšit platy učitelům a zaručit tak i konkurenci. Tak by mohli ze škol zmizet učitelky, učící převážně stylem - Otevřte si sešity a opište tohle cvičení, naučte se zpaměti to a to... Mohlo by přibýt více kreativních učitelů, které ale odradí právě nízké platy a nízká prestiž povolání. Také by se objevilo více lidí, kteří by vyučovali jazyky KVALITNĚ! a hlavně by měli za sebou státnici z jazyka (nevím, jaký máte přehled o kvalifikaci českých učitelů, ale jen velmi malé procento z nich má právě státnici z jazyka, často na ZŠ učí bývalé ruštinářky a němčinářky, které prošly dalším rychlokurzem třeba angličtiny, protože jinak to prostě nemá kdo učit, ti ze státnicemi už dávno utekli jinam...)
Mimochodem, interaktivní tabule jsou i u nás.
Samozřejmě bych snížila počty dětí ve třídách, hlavně tam, kde je velké procento dětí s poruchami učení a chování ( a že jich v poradnách diagnostikují mnoho, dle mého názoru i zbytečně, stejně je všechna práce na učiteli a dobrý učitel pozná problém i bez psychologa - nekteří z nich píší posudky jak přes kopírák a učiteli, snaž se...).
Myslím, že české školství čeká v budoucnu zlatá střední cesta: žáci budou mít přiměřený všeobecný přehled, bude se od nich vyžadovat samostatnost, zdravé sebevědomí, zmíněné biflování se bude pomalu odbourávat, už teď se učí pracovat s informacemi. S jazyky to nebude zas až tak slavné (na západ od nás se učí třeba tři jazyky, které jsou často ale germánského nebo románského původu, to je jako kdybych se chlubila já, že umím česky, slovensky, rusky, domluvím se ještě polsky a dalším slovanským jazykem po docela krátké době -a to se nezmiňuju o angličtině-...hold jsme Slované u jiné brány jazyků). Nehledě na to, že o ruštinu, po které je nyní poptávka, není zájem, přestože třeba pro některé dyslektiky by to byl vhodnější cizí jazyk než třeby AJ nebo NJ.
Jen to ocenění práce učitele (nebo spíš učitelky) vidím stále bledě...