Dům se zahradou zvaný "ŠKOLKA"

Co je to vlastně školka? Dům, někde velký, jinde maličký, stará vila s věží, nebo "kostka", někde s malou, jinde s velkou zahradou. Kdybych zrovna nějakým záhadným způsobem netušila, jaké právě máme roční období, už jen chodba tohoto zvláštního domu mi hned napoví. Právě zmizeli dráčci, dýně, barevné listí, na poličce postavené stromečky otočením o 180 stupňů místo barevné koruny mají bílou peřinu na větvích. Všude visí sněhové vločky, smějí se na nás sněhuláčci, čerti, Mikuláši, andělé. Malé skříňky, ramínka, bačkůrky…krásné místo.

Často když sem vstupuji, říkám si, kolik dětí (a hlavně jak) tady právě prožívá jedno z období (hodně důležitého období) svého života. Vždy je tu takový zvláštní hukot - dětské hlásky, ozývá se hlas paní učitelky a sem tam neidentifikovatelné zvuky, patrně ho vydávají některé hračky, nebo děti.

Dětí je tu hodně - co človíček, to jiné domácí zázemí (pokud nejde o sourozence), jiná povaha, různé zvyky i návyky (i zlozvyky), různá mluva, schopnosti, dovednosti a spoustu dalších věcí. Je to asi pěkný zmatek - mnohdy i boj a soupeření. Ale také, a to především - společné hry, legrace, jiné hračky, prostor a nové obzory. Často jsem si říkala, co se všechno musí dít, aby z tohoto domu bylo místo kam děti chodí rády a zvesela? Co udělá ze školky běžné, školku dobrou, či dokonce skvělou? Není tak těžké na to přijít, chce to jen chvíli pozorovat a vnímat tu atmosféru a hned to člověka napadne. Je to lidmi…ano i kuchařkou a uklízečkou, i rodiči (kteří si uvědomují, že i učitelka je jen člověk) a jejich dětmi - nejpočetnějšími obyvateli domu, ale především učitelkami, které když se "vydaří", tak je vlastně vyhráno. Učitelky, které si uvědomují, že děti pochází z různých rodinných poměrů a dokáží předvídat, rozumně posuzovat různé situace, které dennodenně s dětmi řeší. Bez výsměchu, s rozumem, bez zaujatosti a nadržování jiným - oblíbenějším dětem..apod. Vím o čem píšu, protože sama jsem v dětství toto zázemí v domě se zahradou nenašla a mám na to období nemilé vzpomínky. Bohužel není to můj subjektivní pocit - jedna jediná učitelka dokázala opravdu nehezké kousky s dětskou duší, a samozřejmě nejen s mojí.

K této úvaze o školce jsem byla inspirována některými články o MŠ, které jsem si tady v poslední době přečetla. Ráda se na věci dívám z mnoha pohledů - v případě školky - z pohledu dítěte, které je do určitého věku zvyklé na domácí prostředí a najednou se ocitne mezi tolika dětmi podobného věku s různými povahami (s různými dovednostmi a zvyky) . Z pohledu učitelky (vázanou vysokou odpovědností), která si musí poradit v různých situacích, zaujmout, povzbudit, pochválit, ale i vysvětlit, proč a co není dobré dělat….a spoustu jiných a dalších. Z pohledu rodiče (pohled pro mě nejlépe představitelný), který denně své dítko do školky vodí a dokáže pochopit, že učitelky nemají příliš snadnou práci (já např. před nimi hluboce smekám). Pochopitelně to není jen hraní si s dětmi a dozor…

Já takový dům pro své děti myslím, s kouskem štěstí, náhody a shodou okolností, našla. Pevně doufám, že si žádné šrámy z tohoto období nenesou (a myslím, že to vím)…a v případě nejmladšího, který "kroutí" ve školce už třetí rok, vím, že ukápne asi i slza /jeho i moje/ až odtud půjdeme naposledy. Neodpustím si přidat jedno hezké zaklínadlo, které si děti v "našem domě se zahradou" často říkají a přitom čarují:

"Jenda, dvanda, třinda, džbánek,
Říkám, říkám zaříkánek,
Čáry máry, třesky plesky.
Ať je nám tu spolu hezky"

Ale pokud mám pokračovat v duchu úvodu tohoto dílka, tak musím dodat, že ještě než sem půjdeme naposledy, zažiju na chodbě i v šatně vánoční stromečky, ozdoby, dárečky, sníh, sněhuláky, vločky, karnevalové masky a konfety, bledule, sněženky, petrklíče, velikonoční vajíčka, zajíčky a slepičky, rozkvetlé květinky, zahrádky a stromy, paprsky, sluníčka, pruhované nafukovací balony…Ještě si to chvilku užiju...

Přeju všem rodičům, aby se dokázali na věci dívat různými pohledy, vžít se do role všech obyvatel domu a ten svůj skvělý dům se zahradou pro dočasný pobyt svých dětí hledat a najít - držím palce.