Kamče

Ahoj Kamčo,

stejné trauma jsme prožívali my. Fakt se přiznávám, že jsem z toho doma i dost brečela a opravdu, když jsem pro něho měla jít já, tak jsem už dopředu očekávala, co všechno na něho uslyším. A vážně jsem si toho vyslechla dost.

Naprosto Tě chápu v tom, když říkáš, že víš, že Tvůj synek je "trochu jiný než ostatní děti". Můj synek byl (a je) taký jiný, ale zase v tom smyslu, že je víc "do sebe", uzavřený, trvalo mu dlouho, než zapadl, než pochopil, co po něm chtějí. Byla jsem z toho dost mimo, vždycky začínali: "Víte, on se dneska neoblékal, on dneska nejedl, on nám řval v tramvaji apod." Pořád se člověku honilo hlavou: co jako mám na to té učitelce říct? (pokud ji rovnou nechci poslat někam...). Většinou jsem jí to odkývala v naději, že to bylo naposled a ono další den třeba zas.

Oni v té školce si s tou jeho uzavřeností a "hodností" nevěděli rady do té míry, že nás poslali do psychologické poradny, že synek je autista! Vyšetření jsme tenkrát poctivě absolvovali, psycholožka shledala, že synek je naprosto v pořádku a mám pocit, že si myslela své o učitelkách, které nás za ní poslali ...

Souhlasím s Federikou: NEBOJ SE ZMĚNIT ŠKOLKU!! Vím, že to bude pro Tebe těžké (zvlášť jestli jsi taky taková citlivka jako já :-)). Ale věř mi, poté, co jsem se dozvěděla, že školku musíme změnit, jsem zase prožívala trauma z toho, jak si malý zvykne na jiné prostředí, jiné děti atd., protože je takový klidný, citlivka, vnímavý - a bylo to v pohodě a jsme nesmírně spokojení! Kdybys věděla, co já jsem se nabrečela kvůli těm krávám v té pitomé soukromé školce - úplně toho lituju a teď je to OK! Ta učitelka Ti nestojí za to, aby ses kvůli ní trápila!

Irena