Právní bolesti českého porodnictví

Není pochyb o tom, že péče v porodnicích se za poslední desetiletí radikálně změnila. Porodnice jsou hezké a více připomínají domov, personál více komunikuje s rodičkami, je možná přítomnost otce u porodu... Běžná rodička, která nemá žádná speciální přání během porodu, bude pravděpodobně spokojená. Na druhou stranu rodička, která má nějaký „netradiční“ požadavek, často tvrdě narazí. A to i přesto, že je její přání z právního hlediska zcela oprávněné. Jaké jsou vůbec některé hlavní problémy českého porodnictví z hlediska práv žen – rodiček?

Nerespektování přání rodičky

Každá žena má právo se svobodně rozhodnout, kterou péči chce čerpat a kterou si naopak nepřeje. Před provedením jakéhokoli zdravotního úkonu o něm rodička musí být informována a musí k němu dát svůj souhlas. V praxi ale skutečnost, že se žena dostavila do porodnice k porodu, personál často nesprávně chápe tak, že je povinna uposlechnout veškerých pokynů personálu.

Dochází k tomu, že rodičkám jsou prováděny zákroky bez předchozího upozornění a bez souhlasu, někdy i proti jejich vůli. Některá vyšetření a zákroky (např. elektronický monitoring plodu vleže) prakticky v porodnicích nelze odmítnout. Někde personál porodnice deklaruje, že na přání rodiček nebere ohled, pokud se během porodu zjistí nějaká patologie.

Tyto postupy jsou protiprávními zásahy do práv rodiček. Právně způsobilá žena může odmítnout jakákoli vyšetření a zákroky na svém těle bez ohledu na to, že zrovna rodí.

Propouštění novorozenců z porodnice

Dalším nešvarem českého porodnictví je znemožňování rodičům, aby odešli z porodnice se svým zdravým novorozencem dříve, než je běžné. Buď se personál odvolává na právně nezávazné (a poněkud nešťastně vyznívající) doporučení ministerstva zdravotnictví, podle kterého se děti mají propouštět až po 72 hodinách po porodu, nebo vyžaduje po rodičích splnění podmínek, které nemají žádnou oporu v zákoně - např. aby měli potvrzení od pediatra o převzetí novorozence do péče.

Skutečnost, že je dítě po porodu v péči nemocnice, nijak neomezuje rodičovská práva. Rodiče jsou zákonnými zástupci dítěte a mají právo rozhodovat o tom, jaká péče mu bude poskytnuta i jak dlouho setrvá v nemocnici. Jedinou výjimkou je nepříznivý zdravotní stav novorozence, kdy mu lékaři musí bez ohledu na názor rodičů ihned poskytnout odpovídající léčbu.

Pokud rodiče znalí svých práv i přes nesouhlas personálu z porodnice s dítětem odejdou, často dochází ze strany zdravotníků k porušování jejich povinné mlčenlivosti, kdy bezdůvodně podávají oznámení sociálním pracovnicím.

Volba místa porodu

Žena, která by si přála rodit mimo porodnici, např. v porodním domě nebo doma s porodní asistentkou, si musí tyto služby zcela hradit sama. Zdravotní pojišťovna jí nezaplatí porod nikde jinde než v porodnici. Přitom na západ od nás je tato péče během porodu žen s fyziologickým těhotenstvím běžná součást hrazené péče.

Volbě ženy rodit jinde než v porodnici se úřady snaží bránit i jinak. Například odmítají samostatným porodním asistentkám udělovat registrace k vedení fyziologických porodů, přestože podle platného práva k tomu jsou kvalifikované, a vyhrožují jim trestním oznámením. Rodička má tedy často problém sehnat porodní asistentku, která by byla ochotná jí poskytnout péči během porodu.

Bez konfliktů se neobejdou ani převozy rodiček z domácího porodu do porodnice, pokud se vyskytnou komplikace. Personál porodnic často v takových případech není ochoten tolerovat tuto volbu ženy a dává svou nevoli nemístně najevo, v horších případech se snaží ženu „potrestat“ například porušením lékařského tajemství a informováním médií nebo sociálky.

Šance na lepší zítřky?

Ke zlepšení dodržování práv rodiček a dětí v porodnicích může dojít jen tehdy, zvýší-li se informovanost a sebevědomí těchto žen, ale i právní povědomí personálu. Pokud v porodnici nejsou tato práva respektována, je třeba, aby si to rodička nenechala pro sebe, ale informovala o tomto pochybení vedení nemocnice, kterému se tak dostane cenná zpětná vazba.

V případě vážnějších porušení práv je také namístě se domáhat omluvy a případně i přiměřeného finančního zadostiučinění, přičemž je dobré nejdříve zkusit mimosoudní cestu. Pokud se nemocnice bude nucena omlouvat a dokonce i vyplácet odškodnění, jistě se to rychle a účinně promítne do změn v přístupu k rodičkám a jejich právům. Když se za neúmyslně zaměněné novorozence přiznávají miliony korun, není důvod, proč by ženy neměly požadovat přiměřenou satisfakci za úmyslné nerespektování jejich práv ze strany zdravotníků.

Nelze souhlasit s názorem, že žena si měla k porodu vybrat takovou porodnici, která jí v jejích přáních vyhoví. Práva rodiček platí stejně ve všech porodnicích a všude žena musí mít možnost porodit bez toho, aniž by nedobrovolně musela podstupovat zákroky, které si nepřeje, a bez toho, aby její zdravé dítě bylo bráno jako rukojmí k zabránění dřívějšímu odchodu z porodnice.