Re: tak nevím ...

No, pokud vím, tak kontinuální monitor se snad už téměř nikde nepraktikuje. Třeba v Praze Podolí ani na Bulovce rozhodně ne, tedy pokud je žena zdravá a dítě v pořádku. Slyšela jsem, že to dělají U Apolináře, ale nevím, jestli to ještě platí.
Lékaři své odborné názory v průběhu doby mění, podle toho, jakou mají zrovna úroveň poznání. To, co se ukazovalo třeba před 50 lety jako úžasná a prospěšná věc - třeba umělé kojenecké mléko - se naopak už dnes nedoporučuje. Proč bychom se měli spoléhat více na to, jaké názory v medicíně zrovna převažují, než na svůj zdravý selský rozum? Třeba mému manželovi, který má ve svých 36 letech jediný spravovaný zub (cca před 3 lety), navrhla nová zubařka vytrhat zcela zdravé osmičky. Odmítl, a to na základě svého naprosto vědecky nepodloženého mínění. Jelikož sama jsem u ní při trhání osmičky strávila krušnou hodinu (zatímco druhá osma, stejně uložená, putovala u staré praktičky ven během cca 5 minut) a lékařka je to velmi mladá, malinko ji podezírám, že se jen potřebuje pocvičit v trhání Nebo jiný příklad - jednou mi zubař bez optání rovnou píchl před vrtáním zubu umrtvující injekci, aniž tušil, že mi ten pocit vrtaného zubu, při němž nic necítím, a následně asi hodinu povislá tvář vadí mnohem víc než ta troška bolesti při vrtání zubu. Přece si můžu vybrat, co líp snáším, ne?
Já vím, teď se vyrojí spousta spokojených porodnicorodiček, že přece při porodu jde v první řadě o život a zdraví dítěte. Jenže jak jsem se sama přesvědčila, aby porod dobře běžel, je podle mě v případě, že je žena zcela zdravá a dítě správně uložené a zdravé, minimálně z 90% psychická záležitost. V případě, že se mnou bude při porodu neustále někdo manipulovat, notabene pokud se budu muset ještě dohadovat o tom, že mi něco vadí (poloha v polosedu na "koze", zavedení kanyly, tlačení podle pokynů, rutinní nástřih), je více než 90% pravděpodobnost, že se porod samovolně zasekne.
Pro případ, že nastane obvyklá argumentace k prospěšnosti nástřihu, uvádím vlastní zkušenost:
1. nástřih (ne rutinní, ale v poloze na zádech a při oyxytocinem hojně povzbuzovaném porodu, který skončil zcela bez kontrakcí, vážně klesaly dítěti ozvy) - šití trvalo cca 10 minut - po cca týdnu hnisavé ložisko v jizvě, sex po šestinedělí nesnesitelný, ještě více než po půlroce poměrně bolestivý, jizva mírně citelná (prostě ten pocit, že o ní vím) více než 2 roky (v podstatě až do 2. porodu);
2. samovolné natržení při 2. porodu - šití trvalo cca hodinu (v porodnici by na to patrně nebyl čas), močení po porodu vůbec nepálilo, sex po šestinedělí snad ještě lepší, než dokud jsme neměli děti; no a dítěti neklesly ozvy ani na chvilku (pochopitelně ho asistentka průběžně monitorovala, stejně jako se to dělá ve většině porodnic)
Poprvé jsem šla do porodnice s naprostou důvěrou. Podruhé jsem na základě zkušenosti z prvního porodu usoudila, a doteď myslím, že správně, že v mém případě hrozí více komplikací v porodnici.