Re: ahoj

Andrej,

tak jsem tam včera byla. Pocit z toho mám dobrej...Netušila jsem teda, že je to tolik "duchařský" - nebo jak to napsat:))) Já na tyhle věci mezi nebem a zemí docela věřím - teda můj postoj se asi spíš takovej, že bych strašně moc chtěla věřit, ale ještě mi nikdy nic nepomohlo nebo jsem nezažila nic, čím bych mohla věřit opravdu...
Nejdřív teda řekla, že odblokuje mě, aby mohla začít dělat Elis. Řekla jsem jí teda, s čím mám problémy (v mým případě to je (nebo byla - doufám, že do ze mě včera dostala:))) agorafobie a vůbec občasnej strach a panický ataky v různých situacích a taky můj problém s mým druhým klukem, se kterým jsem chodila už před nějakýma 10 rokama, ale zůstal ve mě pocit, že on byl ten pravej:))), i když jsem se za to vždycky po těch letech a s manželem a dětma "na krku" styděla). Pak zjistila, že v 9 letech a 5 měsících ke mě přišla duše, ze 7. generace mojí mamky. Že nebyla dost silná a sebejistá jít dál, tam kam patří, tak zůstala u mě a vysávala mě - proto ty negativný pocity, strachy a tak - přenesla to na mě. Posílila jí a poslala odpočinout tam, kam patří. Pak něco dělala i s tím druhým problémem, abych byla schopná přijmout sama sebe a neupínala se pořád na nějaký vztahy a lidi, abych byla samostatná jednotka:))) a byla šťastná, i kdybych zůstala sama...což jsem doteď neuměla...
Pak teda začala Eli - že tenhle pocit, že se nezačlení, všechno jde kolem ní a nikdo jí nemá dostatečně rád, získala 6. den po porodu - kdy já teda byla po revizi, běhalo tam spoustu dr. a ona neměla tu pozornost jako v bříšku. Tak jí taky posílila a že jí vyšlo ještě věk 3 r a 6 měsíců (to jsem jí teda řekla, že to ještě Eli nebylo) a prej, že to asi bude věk, kdy bude schopná do školky a snad už bude ok. Takže v dubnu to máme začít pomalu zkoušet a v květnu by to snad bylo ok. Pak se jakoby ptala Elišky, že maminku teď vytěsníme a ať ona odpoví, jestli v tom květnu půjde do školky ráda, že už budou na zahrádce a tak. No, tohle mi moc nešlo, stejně jsem pořád myslela za sebe a odpovídala za sebe, tohle už na mě bylo moc "duchařský" - jak jsem psala. Jak říkám, zatím z toho mám takový rozporuplný pocity - na jednu stranu jsem ráda, že jsem si o svejch problémech mohla s někým pokecat, ale jestli to vyřeší to jádro problému, to nevím... No, uvidíme, upínám se k tomu, protože i když jsem tam šla řešit prvotně Elis, tak nakonec doufám, že i já se zbavím těch mejch problémů, žiju s nima už fakt dlouho a jsem z toho minimálně unavená ( i když bych mohla bejt šťastná)