Re: Rodina, místo kde se člověk svěřuje

Libiku souhlasím s tebou. Na jednu stranu tu ženské hlásají jak se má žena rozhodnout jak porodí, zda přirozeně nebo císařem, zda doma či v nemocnici, zda dá dítě do školky státní nebo soukromé, zda jde do práce s miminkem nebo až po rodičáku, ale svobodu rozhodnutí na vlastní dítě a to zda půjde k potratu nebo ne, je najednou bráno jako těžký hřích.

Radinkářky sáhněte si do svědomí... nikdy jste se nikomu neposmívaly? Protože vypadal jinak? Měl jinou barvu pleti? Byl malý, velký, vychrtlý, tlustý? Nikdy jste neurazily někoho bezdůvodně jen proto, že se vám nezdál? Já to vidím skoro denně v chráněné cukrárně u nás, kde mentálně postižení obsluhují hosty. Někteří je berou takové jací jsou a někteří se k nim chovají s opovržením a odsouzením. Opravdu si myslíte, že jsou děti i dospělí v dnešní době tak tolerantní a berou postižené jako sobě rovné, jen jiné? Ne! I malé děti umí být zlé a kolikrát si to ani neuvědomují natož dospělí. Nechme právo maminkám rozhodnout zda své dítě tomuto vystaví nebo raději ne. Tady nejde jen o to zda s tou vadou může žít, ale jaký život by to pro něj byl. Popálená holčička romského původu co statečně bojuje v nemocnici také žije a lékaři se o to snaží, ale jaký bude mít život? Do smrti se na ni všichni budou dívat skrz prsty, jen proto, že je jiná a tam maminka nemá možnost rozhodnout. Sáhněte si do svědomí a potom urážejte a dělejte svá teatrální stanoviska... Udsousit je strašně snadné, ale když se do té situace dostanete vy...