Re: Rodina, místo kde se člověk svěřuje

Teda holky, mě přijde, že je tu spousta útoků a tvrdosti z obou stran, přitom já teda nějak nemohu najít, ač se upřímně snažím, nějaký jasný vyhraněný postoj, kterým bych se přiklonila k té či oné straně, u obou skupin vidím argumenty, se kterými souhlasím a v obou skupinách vidím lidi, které mám virtuálně ráda, ráda je čtu, ne vždy souhlasím, ale beru je. Tak nějak mi přijde, že se dost tvrdě odsuzuje na obou stranách a už se to tak zamotalo a rozohnilo, že jsou názory vyhraněnější, než jaké ve skutečnosti přispěvatelky mají.

Téma je to přímo na mě, kdo už se tady více svěřoval se svým nejbolavějším vnitřním prožíváním než já. Zkusím napsat, jak to prožívám osobně já. Na Rodině se vždy našlo pár lidí, kteří si rejpli, ale musím uznat, že za 1. kromě jedné mystické výjimky nikdo nerejpal tak, aby se to nedalo zkousnout a za 2. ani jsem se nemusela nijak moc hájit, tolik lidí se za mě postavilo, že bych řekla, že mě asi mají docela virtuálně rádi.Rozhodně jsem svým otevřením se víc získala než ztratila, přečetla jsem si mnohem víc povzbudivých a laskavých slov než toho rýpání. Já vím, co vás okamžitě napadá, Lacenka bohužel musí říct spíš opak, ale řekněme že nyní píšu za sebe k tématu Rodina, místo kde se člověk svěřuje.
Ještě chci dodat k té anonymitě, já se tady teda anonymní vůbec necítím, to si připadám anonymnější na našem malém městě. Pokud se vyjadřuji k něčemu závažnému, cítila bych jako nehoráznost dělat to anonymně, mě to připadá docela nevhodné a nedůvěryhodné vyjadřovat se k životu druhých bez toho, že by o mě také mnohé věděli nebo si aspoň mohli snadno zjistit.