Re: Rodina, místo kde se člověk svěřuje

Libiku,

vnímám to stejně jako ty. Zmiňovanou diskusi jsem četla včera v noci a dost mě to vzalo. Nestačila jsem kroutit hlavou, kde to jsem. Zaráží mě, jak může někdo být tak skálopevně přesvědčen o tom, co by udělal, ale prostě takovou zkušenost nemá. A dokáže štěkat a nadřazovat se nad zakladatelkou a házet ji na hlavu její rozhodnutí. Jako já chápu, že s ní nemusí všichni souhlasit a podporovat, ale to, co tam některé nicky včera napsaly, to už fakt považuji za hyenismus.

Taky mě dostalo to slovíčkaření - zakladatelka napsala, že "musela", ale bylo jí to vytčeno - že jí snad nedal nikdo pistoli k hlavě - že měla napsat, že "se rozhodla" a ať se neschovává za slovama a stojí si za svým rozhodnutím apod. Ať se snad každej vyjadřuje jak je libo, ne? Já myslím, že to zakladatelka napsala celkem pochopitelně vzhledem k její situaci

Píšu zrovna o tom, protože dneska ráno za mnou přiběhl můj dvouletý syn a povídá mi:"Maminko, čulat" "Musím utíkat, honem, honem"! Ale já ho nenutím utíkat!!! On to tak prostě cítil, tak to řekl

Netaktní přispěvatelky snad chápu taky, ale nemusí být netaktní a taky by mohly mít trošku soudnosti.