Re: Holka jako kluk

Mášo, synovec, když byl malý, si taky hodně hrál na přebalování panenek (měl dvě starší ségry). A dneska ve třinácti? Typický kluk, sportovec, teda miluje i šachy, a když může, padá za klukama jezdit na kole a podobné aktivity.

Syna zajímala svého času i panenka-miminko s čuráním, ale tam asi fakt šlo spíš o technický náhled na věc. Jinak dneska taky jeví spíš zájem o techniku, hlavně o vlaky a jejich modely .

A já? Nikdy mě bůhvíjak nebavily panenky. Jen nevím, jestli to náhodou taky nebylo i tím, že jsem si je třeba nesměla česat (a přitom mě to tolik, tolik lákalo ), a když jsem toužila po miminku S OTVOREM NA DUDLÍK A LAHVIČKU (a kdo je zhruba mého věku, jistě potvrdí, že tehdejší panenky-miminka zdaleka nedosahovaly dokonalosti dnešních Anabelek a Baby Born), dostala jsem jen obyčejné mimino, protože to druhé se mamině zdálo moc podobné živému dítěti a tedy morbidní .
A strašně jsem toužila po malinkých autíčkách, chtěla jsem si s nima jezdit po koberci, ale NESMĚLA JSEM JE MÍT, protože to je přece jen pro kluky . No a vida, po pár letech intenzivního autíčkování našeho synka mám aut plné zuby a s gustem si užívám naopak holčičí věci (kabelky, lososově růžovou výmalbu, načančaná písma ve Wordu, Angeliku, růžová trika atd. ). A nejvíc mě štve, že už nejsem mladá štíhlá osmnáctka, protože to bych určitě naklusala do Deichmana a koupila si tam ty jejich rozkošňoučký tenisky s kytičkama .