Re: Holka jako kluk

Mášo, buď naprosto v klidu a pořiď jí autíček, kolik bude chtít.

Já byla od mala jako kluk. Šatičky na sobě znám jen z fotek, když jsem byla ještě dooooost malá, pak jsem je naprosto odmítala. Kočárek jsem měla na tu dobu parádní 3 kombinaci, no jednou jsem v tom vezla sběr :o) Panenky ležely ladem, pak za to naši přestali vyhazovat peníze. Mám dodnes sbírku angličáků, autodráhu a kdoví co ještě. Na 10 narozeniny jsem toužila po kole BMX (tereňák) a když jsem si kupovala další kolo, tak jsem přitáhla favoritku s beranama (mamka šílela, taťka mi koupil, co se líbilo mě) Jako malá jsem nenosila ani naušnice a byla ostříhaná na kluka, lezla po stromech, hrála s klukama fotbal.. Prostě panenky a šatičky mě nikdy nebraly.
Na střední se to nějak zlomilo, chtěla jsem se klukům víc líbit a chodit s nima, ne s nimi hrát fotbal, tak jsem se podle toho začala chovat.
Myslím, že jsem normální ženská, manželka, matka, ale svoje dětství jsem si užila víceméně v roli kluka a bylo mi fajn. Vždycky jsem byla nadšený sportovec a to mi zůstalo a teď táhnu ke sportu celou rodinu vč. manžela, který mi ze sportovce slušně leniví :(

Nedávno syn přišel ze školky s tím, že se mu líbí Anička, ale ta chce být kluk :o) Tak z toho byl trochu zmatený, ale vysvětlila jsem mu, že je to v poho, že jí to přejde :o)
Jinak máme doma poděděnou velkou kuchyňku a občas si s tím syn hraje, chce mi pomáhat při vaření, dokonce nějakou panenku máme a divné mi to rozhodně nepřijde.

Já měla ještě mladšícho bráchu, takže jsme měli hračky víceméně jen klučičí a lituju všechny holčičky, co brácu neměly a nikdy nedostaly autíčko na dálkové, autodráhu atd.
Jo jinak babičky a tety to braly v pohodě a autíčka mi kupovaly i ony.