Re: Holka jako kluk

já jako malá jsem moc chtěla autodráhu -nedostala, a nebo autíčko na dálkové ovládání - nedostala, nebo takovou tu rozhrkanou plastovou velkou oranžovou tatrovku - nedostala...do dneška mě to mrzí. jediné, co jsem měla byl Merkur, který byl po tátovi. s tím jsem si mohla hrát, ale až po letech otravování, že chci nějakou stavebnici. jinak jsme jako holky měly se sestrama doma jen "holčičí" hračky a ty byly pěkně nudný. co s panenou? Lego bylo pro mě lepší, ale podle našich nebylo pro holky, takže utrum. ale v dospělosti jsem si jedno auto na dálkové ovládání stejně pořídila a přesto všechno jsem typická holka, co se ráda strojí (pravda nesnášim růžovou a bárbínovitej vzhled ), ráda se líčí (nesnášim umělost a přehnaný líčení ), doma mám taky uklizeno... ))

můj dva a půl roku starý syn je typický kluk. zbožnuje mašinky a autíčka a jezdí na kole a denně staví Lego. ale u holčičích kamarádek vždycky zabaví kočárek a panenku a jezdí (no aby ne, když on sám se taky dost rád pořád ještě vozí v kočárku, tak proč ne ). tak jsme domů taky pořídili jednu jakoby paneneku. je to panáček Bart Simpson (nechtěla jsem růžovou panenu, pze je nesnášim. mám štěstí, že byl panáček vzat na milost ). miluje ho a nedá z ruky. už rok s ním cestujem skoro všude u kamarádčiný holčičky vžycky syn okupuje kuchyňku a pouští sporák a nejradši "otáčí palančinky" )) asi taky jednu kuchyňku zakoupíme domů. a proč ne? přeci nejslavnější šéfkuchaři jsou v drtivé většině jen chlapi . a jeho táta, můj manžel, rád a velmi dobře vaří. takže vzor by doma byl ;-)