Úvaha hospodyňky...

...nejdřív sorry za to že jsme vytvořila příspěvky této šíře!

Včera jsem drhla připálené hrnce a přemýšlela o životě. A měla jsme takovou náladu že jsem zjistila jak mi tohle hospodyňkování vyhovuje. Barákem se nesla vůně meruňkové marmelády (ony ty připálené hrnce nejsou samy od sebe ) děti si hrály na zahradě a vesele pištěly na sporáku klokotal oběd a bramnoračková vůce s míchala s tou meruňkovou. Doma byl relativní!!! pořádek... a já měla chvilku klid v duši.
Začínám pocit že mě to baví mít navařené marmelády, zavařné okurky a čalamády a naložené zelí u klizený prádlo ve skříni, boty v botníku děten připravenou savčinu, osázený záhon kytkama apod..
Asi to nějak pramení z toho jak tohle všechno dělala moje babička a vřdycky u ní voněl koláč nebo něco dobrého a tím že jsme tam strávila velkou část dětství tak to asi ve mě vzbuzuje ten pocit že to takhle je ono S babičkou jsme krájela mrkev do okurek a počítala cukerýny a měla pocit nejdůležitější osoby na světe! protože na mě záleží jaký bude lák na okurky.

Brendy: na figurky se mi osvědčil "odleželý" a znovu rozehřátý marcipán.
A jinak co se babičky týká tak jsem poprve rázně zakročila co se týká mých dětí vs. babička... nerada překousnu sladkosti a lovečák ale tohle ne! STačí že jsem já duševní mrzák s nulovým sebevědomím s pocitem že mě doma nikdy nechválili a nepovzbuzovali (možná to tak nebylo ale je to pocit nevím) když jsme měla sukni tak máma nikdy neřekla, TA ti sluší" ale " V týhle nemáš takovej zadek" a bojím s eže tenhle přístup měla od dětství tedy mého....
a přitom nechápu kde moje máma k tomuhle přístuúu k životu přišla... moje babička byla úplně jiná pro ostatní by se rozdala a když vím co všechno dělala pro svoje děti když byly malé a že s nima byla doma aby se jim věnovala...... a posleéze pro vnoučata

sorry je to takovej pel mel asi takovej jako mám v hlavě...ono čím dýl jsme máma tak nějak na některý věci koukám jinak a snažím se (marně) pochopit.

PS: na druhou stranu můžu být ráda že máma nešla na potrat to víte rok 1974 na krku osmnáct, takže jít na potrat by nebylo nic divného....... takže byla i rozhodnutí která byla dobrá... i když kdo ví třeba chtěla jen nenašla nějakýho dobrovolníka co by s ní šel ke komisi.

A co ostatní Máto, co tvůj životní zvrat, Sáro co Ela a mimi jak těhulíš? Babulin co děti a vůbcec. Lesněka taky přilítneš?? Beruš a co ty? Margaret kde jsi ?

Na koho jsem zapomněla???
Kač.