Re: Stěhování 16 letého potomka od rodičů

Insulo, pořád jsem nějak podvědomě čekala, kdy se ukáže, že jde o dítě s ranou deprivací...Napíšu ti, co jsme udělali my, třeba to k ničemu nebude, ale u nás to zabralo.
Zavolali jsme do krizovýho centra, že máme dceru na útěku, popovídali si o tom, jak se to stalo, proč, atd. Domluvili jsme se, že jak se objeví doma, odvezeme ji tam. Potom jí manžel poslal SMS, že je nezletilá a že jestli nebude do osmi hodin večer doma, budeme nuceni zavolat policii a nechat ji odvézt do pasťáku. Pokud přijede domů, nebudeme ji nutit, aby tu zůstala.
Přijela úderem osmé, zůstala stát ve dveřích (vypadala a smrděla tak, že jsem to obrečela). Manžel jí velmi klidně vysvětlil, že tam, kde rodiče (v našem případě pěstouni) selžou ve výchově, je potřeba, aby zasáhli jiní. Ona že má domluvený pobyt v krizovém centru, kde jsou odborníci, psychologové, sociální pracovníci, a můžou s ní rozebrat její situaci. Pokud to odmítne, nemůžeme a nebudeme ji k ničemu nutit, ale budeme muset informovat sociální pracovnici a ponechat na jejím rozhodnutí, co s ní bude dál. Dal jí pět minut na rozmyšlenou.
Naštěstí řekla, že tedy chce do toho krizového centra. Manžel ji naložil a odvezl tam. Tam s ní rozebrali všechno, co prožila, měli jsme s nimi pár sezení i my. Potom se vrátila domů. Sice dobrovolně, ale rozhodnutá v osmnácti odejít.

V osmnácti neodešla, i když bychom jí nebránili. Jenom jsme jí řekli, že bychom byli klidnější, kdyby nejprve dokončila učňák. Dokončila učňák, a začali jsme aktivně hledat byt. Vybrali si byt na náš vkus trochu moc drahý, ale budiž, každý máme jiné priority. Zaplatili jsme kauci a nájem na první měsíc.
Tři dny před stěhováním přišla Helča ubrečená, že nechce jít pryč, že si na to netroufá. Takže je dál s námi doma, přihlásila se na maturitní nástavbu a o stěhování už nemluví. (partner ji nepřerazil, i když jejím rozhodnutím přišel o nemalou částku - ale je taky nezralý, a sám by bydlet asi opravdu nemohl)