Re: Stěhování 16 letého potomka od rodičů

Maceško, děkuji za radu a gratuluji k výsledku. My jsme už něco podobného zkusili. Tedy nevolali jsme do krizového centra (ani jsem nevěděla, že něco takového řeší), ale říkali jsme jí o té sociálce a že se to musí řešit a že by bylo lepší, kdyby se vrátila co jí případně hrozí. Ale ona jen krčí rameny a řekne, že je ji to jedno.

Jinak s tou rannou deprivací to není asi to, co tohle ovlivnilo. Je to celý její život a to již od jejího samotného vzniku dodnes. Matka celé těhotenství byla živa jen na alkoholu a cigaretách (doslova), kdyby nezačala rodit předčasně a neskončila v nemocnici, kde musela jíst, tak by se zřejmě ani nenarodila živá. Pak kojená (naštěstí jen chvíli) zase alkoholem a nikotinem (měla normálně absťáky a v porodopisu měla napsáno, že je to dítě alkoholičky). Její matka jí vlastně nikdy nechtěla, pořídila si jí účelově. Tahala jí do hospod ještě jako kojence. Ve dvou letech lítala po náměstí, sama (provoz jak blázen). Divím se, že se jí nikdy nic nestalo. Asi v roce a půl jí nechal lézt po parapetu na němž byla peřina v okně, které bylo nejvyšší v celém domě. Když jsem jí řekla, že může spadnout, tak odvětila, že si udělají jinou. Já jsem tu pak dlouho nebydlela, ale když jsem se vrátila domů, tak jí šikanovala, byla denně opilá. Sociálka "tušila", ale neřešila. Později jí i týrala, proto si jí otec vzal k sobě. A její matka o ní nikdy neprojevila sebemenší zájem. Je toho moc a moc. Jinak musím říct, že vidím i geny. Je to celé velmi složité. Tohle je jen střípek toho. Jo a běžně žila v zimě v domě, kde bylo 10 stupňů a otevřený balkon (její matka byla líná jít zatopit, jí zima nebyla). Zřejmě i proto byla extrémně zdravá.