Depka jako trám - chci se vrátit do rodnýho města

Ách jo, tak jsem tady zase s trápením a doufám, že tu naleznu radu a povzbuzení. Nedávno jsem tu zakládala téma, jak mám depresi po nastěhování do novýho bytu. Depka se prohloubila a já zjistila, že ta hlavní příčina je v tom, že se mi stýská po rodným Brně a chci se tam vrátit. Po pěti letech žití tady. Ve starým bytě mě to ani nenapadlo, kdykoliv jsme byli na návštěvě v Brně, ráda jsem se vracela sem domů a byla tu spokojená. Jenže najednou je všechno jinak. Můj přítel nikdy nebyl úplně proti, že by se stěhoval do Brna, a ani teď se tomu nebrání. Ale určitě ne hned, to já jsem včera začala s tím, že až za několik let, nejpozději aby šel Jáchymek do první třídy už v Brně. Dneska jsem se to snažila posunout co nejdřív, přítel toho moc nenamluví a skoro všechno odkejvá, no ale nějak jsme se dohodli, že za dva roky v létě na to pomalu vlítnem a začneme to realizovat. Takže bysme se za asi tři roky v létě stěhovali. A mně je hrozně smutno, stýská se mi po Brně, jako ještě nikdy, jen po tom, stát ve štatlu na náměstí, nebo navštívit nějakou kamošku, mám takový pocity, jako když se mi stýskávalo na táborech po našich, scvrklej žaludek, pocit na brečení, když jsem odpočítávala každej den pobytu. A já mám před sebou tři dlouhý roky a vůbec nevím, jak to mám zvládnout. Je tady někdo, kdo něco podobnýho zažil? Představa, že balím věci v bytě a stěhuju se do Brna, mě úplně dojímá a chce se mně brečet štěstím, vždycky všechno hrozně prožívám. Mám pocit, že mi v Brně něco utíká. A tím, jak teď veškerou duševní energii věnuju této věci, trochu mi jí chybí pro syna, blbě to napíšu, ale jakoby mě hrozně vysilovalo se o něj starat, nejradši bych někam zalezla a plánovala život v Brně.
A pak ještě dotaz, až dojde na věc a pustíme se do realizace, čím byste začli? Hledání novýho bytu, hypotéka, hledání dvou prací, školky pro Jáchymka, dá se to vůbec nějak zvládnout? Máte s tím někdo zkušenost, že byste mně poradili, co vyřídit nejdřív. Bez práce nebude hypotéka, bez ní nebude byt, ale když by se práce rychle našla, tak třeba neseženeme byt, a nebude kde bydlet a ..., prostě mám z toho hlavu v pejru a budu vám fakt vděčná za vaše postřehy, rady a povzbuzení. A omlouvám se za dlouhej elaborát, je to pro mě hrozně důležitý. A obávám se, že vás v budoucnu zahltím ještě pár dotazama na toto téma. Snad to vydržíte..