Znam, ovsem na vetsi vzdalenost

Mam hodne podobne pocity, ale snazim se je minimalizovat, abych se neutrapila. Zijeme totiz s manzelem v Kanade a muj rodny a milovany Novy Jicin je prilis daleko na to, abych se tam mohla zajet, kdy se mi zachce. Naposledy jsem byla se dvema detmi pred dvema lety a letos kvuli rocnimu prckovi prileteli radeji moji rodice. No a v dalsich letech to nebude lepsi, protoze se tremi detmi se leta velice draze a snazime se setrit na budoucnost v CR. Kdyz jsem pred prvnim porodem pracovala, hodne me to tahlo na dno, snazila jsem se hledat pozitiva zdejsiho zivota, ale slo to velmi spatne. Moje koreny jsou porad na Morave a sem jsem se prestehovala jenom kvuli memu milovanemu manzelovi, ktery tady zije uz od svych osmi let. Po tech sesti a pul letech zdejsiho zivota se na vec divam trosku jinak, ale jenom z toho duvodu, ze se budeme stehovat zpet do vlasti. Samozrejme na muj popud, manzel je tady dost spokojeny. Taky pocitame, ze odletime nejpozdeji o letnich prazdninach, nez nas nejstarsi nastoupi do prvni tridy. Ted mu bude na podzim pet let, bude mit odklad, do dvou let jsme zpatky. Ja se sebou problem nemam, ale manzel se boji, aby nasel praci, ktera uzivi nase 4 deti. Zatim mame nastesti kde bydlet, tchani, kteri take ziji tady, maji blizko NJ stary domek, ktery renovuji, ze zacatku muzeme byt u nich. Casem budeme budovat neco sveho. Nemohu se dockat dne, kdy zase budu "doma", ale take to vidim, ze to nebude jednoduche pro tak pocetnou rodinu. Presto ten krok zpatky (jak to vidi pribuzni z pohledu manzelova vyborneho pracovniho mista) touzim udelat. Pro me, pro manzela a pro nase deti. Tak se snaz to tolik nelamat, Brno neni od vas daleko, zvladnete to! To stejne preji i pro mou rodinu.