Re: Depka jako trám - chci se vrátit do rodnýho města

Díky za povídání. Je to zvláštní, to moje stýskání je čerstvý, začalo to minulej víkend. Čtyři dny po stěhování jsem jela na víkend na folkovej fesťák prodávat cédéčka, pro Brňáky, a všichni správní človíčkové tam byli z Brna, a přesně si pamatuju ten pocit, když jsem si kupovala na nádru jízdenku a záviděla ostatním, když říkali Brno, a já musela přesně na opačnou stranu. Najednou jsem cítila, že je to špatně a že to takhle nechci.
Brno asi není nějaký super město, ale je to srdeční záležitost, co bych teď za to dala, když bysme tam už byli, nechat malýho doma tátovi a jít se jen tak cournout na Svoboďák. Nebo chodit na koncerty Kamelotu a dalších Brňáků, a můj oblíbený obchůdek na Kapucíňáku. A když by mi bylo smutno, jeli bysme za taťkou, nebo za babičkou, ta mi nedávno skoro brečela do telefonu, že se jí stýská po Jáchymkovi. Když jsem jí to dneska volala, že uvažujem o přestěhování, byla z toho skoro stejně hotová, jako když se loni dozvěděla, že jsem těhotná. A kamarádka, které jsem to volala, byla nadšená, a že to furt říkala, a že to zvládnem, že nás budou podporovat. Já jsem tam ty kontakty nepřetrhala, takže by bylo lehký navázat. No, nebo navštívit kamošku, co má dvě malý holky, to by byla pohoda, tady nic takovýho neznám. Mám tady 3 kamošky s dětičkama, občas jdeme procházkovat a to je asi tak všechno, vlastně to jsou spíš známý. No jo, tak jsem se zase rozkecala, ale pomáhá mně si o tom pokecat, fakt se cítím bídně.