Re: René

Já bych nechala pro jednou ty zhrzené a žárlící exmanželky stranou, zejména když se jedná o případ, kdy nová partnerka de facto partnerovo dítě vychovává - ad Koralka. To zřejmě biomatka moc prostoru na manipulaci nemá.

Koralko, Tobě moc držím palce! Kolik je vlastně partnerově dceři, resp. jaký je věkový rozdíl mezi ní a Tvou dcerou? Pokud se nemýlím, blíží se pubertě..

.....

Koralka své výjevy napsala možná moc tvrdě, ovšem já chápu pochody, které ji k takovému vyjadřování vedly. Připomenu jen staré známé pravdy o tom, že nikdy neříkej nikdy a nekritizuj někoho "v něhož botách jsi nechodil".

Přijmout dítě, které je obrazem výchovy jiné ženy, není jednoduché. Můj přítel má dvě pubertální květinky ve střídavé péči. Protože mám své dítě, výhledově plnoleté, jsem prosta naivních iluzí o harmonickém dospívání v idylickém souznění s předchozími generacemi.
I přesto se občas dostávám do situace, kterou krásně vystihla Kohnová - úspěchem je zvládnout to co nejlíp (ne špatně).

Děti ráda mám, neřeším peníze své ani přítelovy, nehraji si na mámu (tu mají, fungující), rozumím si s nimi, ale třecí plochy vznikají a mé negativní pocity se vyskytují.
Proč...
Jiná výchova, jiné priority, jiné zvyklosti. Nevidím v tom očkování exmanželky ani nezájem otce.
Děti jinak voní, jinak uvažují, jinak reagují v určitých situacích, jinak se chovají .. než jak by se chovalo mé dítě, které jsem si vychovala "k obrazu svému".
Nedokážu být dostatečně tolerantní k prohřeškům, které se v mé původní rodině odbourávaly od ranného věku dítěte, v původní rodině dětí byly bez problému akceptovány (např. ..chci!, potřebuji!, musím!... a nebo, stolování,.. kapitola sama o sobě,.. atd.).
Na druhou stranu si uvědomuji, že třeba i důsledky mých výchovných metod nebudou v každém pozorovateli budit nadšení.

Hledám sama v sobě, kde je v tom kterém případě zakopaný pes. Nemám tendenci vidět v nich děti starší, než opravdu jsou? Nejsem zbytečně přísná? Nejsem příliš ovlivněná výchovou svého jediného, chytrého a bezproblémového dítěte?
Někdy uznám, že ano, že mi objektivita a nadhled chybí - a už nečekám, že se po příchodu z práce ponořím na chvilinku do slastného ticha a klidu, protože děvčátka mají s největší pravděpodobností potřebu zpívat, hádat se, dohadovat a to vše napřeskáčku, stále dokola (a v mé přítonosti ).
Na druhou stranu pointa, jak úžasné je jíst polévku vidličkou a doprovázet toto vysoupní zvukovými efekty, .. tak ta mi uniká. (Děláme to tak pořád.)

Nechci být ta, která na nich vidí jen to špatné a která je napomíná. Tak to opravdu není. Jsou báječné a leckdy mě až dojmou, jak mile mne překvapí.
Proto, když mám slabou chvilku, snažím se, .. ano, snažím se! .. abych tuto roli part timeové kamarádky s autoritou zvládla co nejlíp.
Ne vždycky je to lehké .. neporodila jsem je, nevychovávala, nevštipovala jim základy výchovy a morálky, neznám je tak dobře, abych dokázala vyhodnotit, jak které slovo na ně zapůsobí.
Ono .. v pubertě není snadné vychovávat ani vlatní dítě, natož se podílet na výchově dítěte "cizích" rodičů".

Přeji velkou trpělivost všem, kteří vědí, o čem tu píšu..