Re: Donucovací metody od vedení základní školy

Vidíš mne Kohnová hůř, než je realita.

Většinu vět tvého postu bych podepsal. Moje dítě bylo LMĎák s neurol. diag., zjistilo se to ve 3 letech. Pak jsme naráželi na dva typy přístupu: buď úžasná spolupráce a pomoc a díky pěkné MŠ a ještě úžasnějšímu třídnímu na prvním stupni se z dítěte které bylo těmi druhými hodnoceno jako nevzdělavatelné (přední doporučovaná odbornice), nechceme ho (dva ředitelé škol), odmítáme ho rehabilitovat, dělat s ním nácvik (spec. ped. centrum, rehabilitační pracovnice), nevoďte ho na Bohoslužby.... (v jeden čas naše vlastní církev - chodili jsme chvíli jinam). Obě děti jsme ze značné části učili my, syna kvůli poruše, dceru kvůli extrémně časté nemocnosti, jistý čas jsme uvažovali i o domácí škole, řada našich přátel ji dělá.
Po třetí třídě nám učitel řekl, že se pozná vychovaný LMĎák, to pro mne a manželku byl první velký úspěch. Pak nám doporučili gympl, nakonec tam je a to co píšu o jeho potížích jsou jeho stesky, i když to vlastně zvládá a je hodně šťastný. Zatím nemá poznámku, ale je taky pravda, že ho zatím vozí hlavně žena (u nás v práci se teď díky krizi propustili lidi a tak se pracuje daleko VÍC).

Moje nabroušenost na školství jako takové je asi daná:

Relativně nedemokratickým zakotvením školství v ČR. (Nemyslím si, že pokud by bylo školství víc ovlivněno rodiči, byly by to Tyranie.)

Potřebou otevřeně komunikovat s učiteli - s tímto dítětem je to o to víc potřebné. Ono ve škole může být skvělé, líbí se mu tam, ale pokud se doma sype z toho či onoho (poslední důsledky LMD), tak bych rád to či ono vysvětlil (třeba že je to PRŮŠVIH že nemá plochý štětec síly ... a sešit 46x). Atd. A řada učitelů neměla ani konzultační hodiny apod. A byla překvapená, když to rodičům vadilo...

Značným tlakem na rodiče. A asi i tím, že teprve v nových školách nám učitelé říkali, že jsou rádi že se s nimi učíme, ale že je to jejich práce (to se nám v původní nestalo, tam jsme doučovali i to na čem jsme byli). Neodvolatelné prosazení příbuzného ředitelky (bez kvalifikace, bez lásky k dětem, bez schopností) do pozice učitele druhé tř. už byla poslední rána.

Občasným trestáním oběti místo viníka, nebo obou. (Případy začínající šikany a slepota v míře, že nepozná oběť ani v případě kdy 3 šesťáci mlátí čtvrťáka.) Exemplární trestání (toto slovo bylov použito v ŽK.) Kolektivní tresty. Trestání přenesené na kolektiv.... (vše jsme zažili...)

A malou mírou individualizace (to mám spíš oposlouchané, my jsme měli v tomle štěstí na učitele, který měl na SPU kvalifikaci i hluboké zkušenosti). Jedovaté poznámky tělocvikářů na omluvu astmatika.... Odmítání a ignorování závěrů PPP...

Jinak je hodně i ve mně, ale nemysli si, že komunikuji s učiteli způsobem jak chatuju v diskusi (s přáteli se dost často hádám o něco a tím si vytříbím názor...). Zákony znám dobře, protože mne od dětství bavily a na práva jsme nepomyslel kvůli polit. škraloupům. Společnost a vztahy vidím stát na zákonech jako na kostech a ty se pak budují vztahy, morálka atd. Takže nikdo nemůže říct, že má vztahy, ale nedodržuje zákon. A to se děje hrozně často. Zákony jsem taky taky musel znát, protože od vojny po úřady jsem se setkával s problémy v jednání (na dítě jsme měli Péči o os.blízkou). V práci mne proto kolegové zvolili jako náhradníka do Rady zaměstnanců (povinný evr. orgán evr. korporací).

Pokud učitel zabaví mobil a vrátí ho po vyučování, a dostane poznámku, tak moje dítě dostane vynadáno, že to nemá vytahovat, nebo, že to mělo mít vypnuté. A já mu vynadám. A řeknu si - skvělý kantor. Pokud si ho nechá u sebe a vzkáže mi, dojdu si pro něj. Pokud si ho nechá týden, nic neřekne, tak mu to půjdu vysvětlit, ale pak možná budu mluvit s vedením...