Re: Donucovací metody od vedení základní školy

Kohnová, budu trochu delší, snad to přežiješ:

S tou otevřeností jsi to dobře pojmenovala, ale otevřenou školu jsem u našich dětí dosud nezažil. Jo, možná – první třídu dcery, kde učitel zval rodiče na všechny externí akce školy (na vycházky, výlety…) a hlavně maminky doma se jich houfně účastnily. A pak ještě asi rok či dva fungovalo jakési společenství rodičů, při škole scházející se jednou týdně ráno, ale účastníci a spíš účastnice tíhly spíš do místní kavárny, o škole se skoro nemluvilo, spíš o tom kdo kde byl. On tam panoval i trochu duch všemocné paní ředitelky, kterou raději nedráždit; koneckonců ve škole pracovalo asi 5 členů její rodiny. Ale přesto to byla škola, která dala dětem hodně.

Otevřená škola by podle mne například aspoň každý rok mohla udělat, vyhodnotit a zveřejnit zpětnou vazbu, tj. rozdat na třídních schůzkách a také dětem anonymní dotazník k hodnocení dobrých a špatných věcí, jednotlivých předmětů atd. A na příští schůzce to rozebrat: S tím co je rozumné, co je hloupost apod. (My to v práci máme skoro po každém projektu a také po každém 2 hodinovém školení. A celou firmu hodnotíme v rozsahu asi 160 otázek každý rok, pak se to musí rozebrat, udělat akční cíle, příští rok se vyhodnotí jejich plnění a šéfové to mají vedle zisku ve svých KPI – indikátorech výkonu.) A samozřejmě zatahovat rodiče do činnosti školy, zvát je do vyučování, komunikovat s nimi (psát jim třeba jednou za měsíc všeobecný mail), nechat je i o něčem rozhodnout. Že to trochu jde, jsme se poučili ve třídě syna. Příklad:

Jedna maminka, lékařka z takové rodiny, si stěžovala na špatný úklid, že koberec uprostřed U na sezení dětí, by se měl měsíčně horce mokře vysát, a že na to koupí drahý speciální lux atd. Protože jinak bakterie, plísně … A že už zbývá jen, aby se našli ve třídě dobrovolníci, kteří každý měsíc třídu vygruntujou. Pan učitel tomu dal slovo s vážnou tváří (ač znalí věděli z jeho výrazu, že pouze nechtěl jít sám proti), maminka to přednesla – a následovalo ticho, v němž projekt skončil.

Potíž s nedostatkem otevřenosti nenastane, pokud je učitel rozumný, má podobné hodnoty a je schopen akceptovat i pozitivní pošuky-rodiče. Když z naší školy odešlo 5 dětí na jednu normální státní, tak tohle tam trochu prožívali – co je to za divné rodiče (sektáře), kteří mají navíc opravdický zájem, co se jejich děti učí. A navíc přišli z divné (=katolické) školy. (To byl trochu problém počínaje programem Obecná škola a konče tím, že se v původní škole nezvonilo a děti nebyli tedy navyklé mít připravené věci na stole, ale hrabaly běžně v hodinách v taškách). Ale brzy zaujaly dobrá místa v prospěchu. A přitom si myslím, že ta škola má hoooodně velký problém s komunikací. Je jak nedobytný hrad střežený vrátnou, když si přijdete pro dítě, tak dost často hledají, kde vůbec ta třída je, pošlou vás k plotu od zahrady, abyste si dítě vyžádal na družinářce, bez varování posunou kroužek o půl hodiny a vy pak čekáte a čekáte apod.

Ten problém nastává, když začne jít do tuhého v případech, co tu píší mnozí a v diskuzích o SPU a LMD ještě více. Znamená to kapitulovat? To lze v maličkostech i třeba takových, jako byl ten Ráchelin mobil. Ale co když jde o náznaky šikany? (Zažili jsme, že našeho syna mlátily děti skoro všude – počínaje církevní dovolenou, přes para-církevní školky až po školu. Měl díky LMD takovou povahu, že neuměl mít rozumnou interakci s dětmi, někdy jim něco rozboural, jindy byl hlučný, nebo neobratný, ale úmyslně agresivní byl málokdy. No a situaci zvládali jen ti, co měli aspoň trochu znalost speciální pedagogiky. Ti pochopili a pomáhali ho vést k lepšímu způsobu, ostatní se často přidali způsobem, že je dobře, když mu děti za to namlátí…) Pak docházelo třeba k situacím tři na jednoho apod. Zajímavé bylo, že to pan učitel neřešil absolutním nenásilím, ale zásadami férového rytířského boje… Ani my jsme neučili nenásilí, ale přiměřenou sebeobranu v krajních situacích (podobně jako praví zákon) s předností vyžádání zásahu učitele. Ale kdyby nezasáhl…. Atd.

Pokud rodiče vždy jen pokrčí rameny, tak některé děti budou cestovat po školách, zatím co by měli cestovat spíš učitelé a manažeři, jako ten co byl popsán v úvodním příspěvku. A teď si představ navíc situaci rodičů, kteří jinam dát dítě nemohou, nebo z jiných důvodů nechtějí. Třeba my jsme hodně dlouho váhali, když se změnil po první třídě třídní, zda odejít a udělat tím dcerce další změnu. Výsledkem bylo odložení odchodu o půl roku, což věc zhoršilo. A k tomu ještě pocházíme z církevního společenství, kde se dával silný důraz na výchovu a vzdělání dětí ve světonázoru (spíš než v hodnotách) křesťanství, nejlépe doma, a když už, tak tedy v církevní škole. (Dnes je to o dost jiné.) Takže rozhodnutí odejít ze špatně vedené křesťanské třídy bylo pro nás bolestivým kompromisem s problémem, kam vlastně dál. Do nejbližší školy – tam dcera nechtěla, když se s pár dětmi z této školy potkávala v jazykovce. A škola měla v lokálních drbech špatnou drogovou pověst, i my jsme věděli, že se kolem ní točí dealeři. A jehly v parku kolem. Ale jak zjistit oficiálně kvalitu školy? Srovnávací tabulky nikde nejsou a navíc vše ještě závisí na konkrétní osobě učitele. Spolehli jsme se na Pána Boha a nechali si poradit od rodičů bývalých spolužáků, kteří odešli radikálněji a rychleji. A udělali jsme moc dobře.

To právo tomu jen dává rámec, protože právo v Římě vzniklo proto, aby občanu nevládl občan (jako v Řecku), ale aby byly poddáni společné nadosobní autoritě. A proto třeba remcám, když mají ve školním řádu tu věc se třemi dny po nichž se mailem před-omluvené hodiny stanou neomluvenými. (ŠŘ jsem se synem poctivě prošel – kolik rodičů to udělá – občas jsme se zasmáli, ale ne řádu, ale otisku některých starších kamarádů z oddílu a tak, jejichž speciální přestupky škola raději do řádu zapsala – třeba pyrotechniku ve škole.) Když se rodiče na třídní schůzce divili, tak jim bylo řečeno – to není kvůli vám, ale kvůli kvartě a kvintě, kde se třídní stále musela ptát, zda už donesli omluvenku za nepřítomnost. Jenže zrovna proporcionalita trestání (oproti třeba exemplárnosti) a proporcionalita v právu vůbec je něco, co hodně zdůrazňuje náš Ústavní soud celou dobu své existence.

Příklad: Kadeřnice měla na vsi doma kadeřnictví při mateřské a přestavěla v přízemí nějakou příčku, dříve než měla stavební povolení. Nějak na to přišel stavební úřad a zákon mu neumožnil dát jí jinou pokutu než 200 000 Kč, protože to udělala jako podnikatelka, nikoli soukromník. Poslanci zařadili na zneužívání st. zákona podnikateli exemplární trest - pro ty malé. Ústavní soud ustanovení zákona zrušil, protože nešlo vyložit spravedlivě – v souladu s demokratickou Ústavou a vynucovalo nespravedlivý a nepřiměřený trest. Jinak by nařídil se přiklonit k spravedlivému výkladu, kdyby to bylo možné.

Jaký je spravedlivý výklad, pokud dítě nepřinese včas omluvenku: Učitelka se zeptá, máš tu před týdnem neomluvenou nepřítomnost – proč si nepřinesl omluvenku (matka tě omlouvala mailem)? A já jsem na to zapomněl. Jasně ale měl si mi to sám dát do 3. dne a ne abych se na to ptala. Pokud to uděláš po druhé, bude to za poznámku …

A nikoli: Školní řád stanoví, že ti to nesmím omluvit, tak to budeš mít neomluvené (i když s tím nesouhlasím), protože jsme si to MY na pedagogické radě za souhlasu ředitelky odhlasovali (královna v parlamentu naštěstí platí jen v úlu a v Británii a možná na Koncilu) a kolegyně by měly v kvartě problém, že hodnotím jinak. Tohle samozřejmě je ptákovina a nebudu řešit do dne, když na to narazím, ale možná, bude-li dobrý rozmar a příležitost na nějaké hodně neformální půdě, tak na to ředitelku někde na slavnosti u vínka upozorním atd. Ale je to ukázka divného myšlení, kolektivního myšlení. Já tu školu přitom mám rád….

Jinak ta komunikace je důležitá i pro nás. Na úvodní přednášce pro rodiče zdůraznili, že škola bude učit, ale my musíme naučit děti (inteligentní když přišli na 8lG, ale proto právě ohrožené) se učit. No a člověk si klade spoustu otázek a zároveň má i spoustu nejistot a obav. A ty by potřeboval konzultovat, řešit: Syn třeba začal skvěle. Líbí se mu tam, ba spíš je nadšenej, protože najednou SAMI připravují akademii (bez řízení učiteli!!!), děti jsou vstřícné a rozumné, má tam spoustu svobody. Ale zároveň ventiluje svoje úzkosti: Že nestíhá si za 10 minut přestávky pořádně zabalit penál (je dost neobratný) a přesunout se a pak si zničí kružítko, tužky, ztratí věci... Že chodí pozdě po tělocviku, že mu to nejde, natož aby se podle pravidel osprchoval. Já zase vidím, že si vcelku bez předchozích zkušeností píše sám kvalitní zápisky (jiné maminky si na to stěžovaly), ač je občas nepřečte ani on (př. aluminiové – anilínové barvy na Vv), ale jako dyslektik má problémy s prací s textem. Zatím to vidím já, když mne volá k DÚ k věcem, co jsou v knížce, ale jinak si věci pamatuje z výkladu A teď jak na nápravu. Nějaké vedení.. Atd.