Máte pocit, že máte u svého dítěte autoritu?

Asi se potřebuju ujistit, že v tom nejsem sama. Než jsem se stala matkou, měla jsem představu, že budu dítěti kamarádkou, budu všechno vysvětlovat, vyjdeme spolu po dobrém. atd. atd...A realita? Mám tříleté dítě a připadá si spíš než jako matka-jako biřic.
Malá ilustrace: jdeme ven...syn se oblékat umí, ale když mu řeknu, že to má udělat, tak si sedne a chová se, jako kdyby si neuměl nandat boty, přetáhnout mikinu...bohužel vím, že to umí. Prostě se mě snaží donutit k tomu, abych "posloužila".
A to to jde u nás pořád dokola. Vzdory, naschvály, máloco udělá, když se to od něj čeká nebo po něm chce.
A já se přistihuju při depresi...mateřství je úplně jiné, než jsem si představovala...moje dítě je jiné, než bych čekala a potřebovala...nemám u něj žádnou autoritu, jak tohle půjde dál?

Taky si tak /aspon někdy/ připadáte? Že se veškerá vaše snaha míjí účinkem, že dáváte - energii, čas, nervy...a zpátky dostáváte většinou - stres. Neříkám, že ne i pěkné okamžiky, ale těch nervů je kolikrát podle mě daleko víc.

Podělte se o svou zkušenost.