nemáš mého syna ?

Majko, mám to stejně, přitom jeho dvě sestřičky jsou vychovávané úplně stejně jak on (všechny děti mají stejného tatínka) ale je to úplně jiné. S nimy pohoda. Malý 4 r je stejný jak popisuješ. Na druhou stranu je hrozně velký mazel, miluje mě a dává mi to najevo tisíci způsoby, jeho setřičky to tak neumějí, ta nejstarší třeba vůbec . Je to extrém na jednu a na druhou stranu. Doufám, že to přejde, někdy mě napadají šílené myšlenky, co s ním bude, až bude starší, normálně mě napadlo, aby to nebyl nějaký hajzlíček a grázlík. Možná přeháním, nevím. je mu všechno šumák, jediné dvě věci co na něj platí je můj jakoby smutek a pak takové to počítání jedna , dvě...ke trojce se nedostanem, jde a udělá co má, je to zvláštní, plácnutí po zadku nic s hloupé počty zabírají. Já tedy děti obecně nebiju, mě tloukli dost, tak to nemám ráda, ale někdy ruka ujede. Druhá holčička je jeho dvojčátko a ty povahy se vůbec nedají srovnat.