Re: Máte pocit, že máte u svého dítěte autoritu?

Hele, já si "zoufám" úplně stejně.... že vkládám velmi a dostávám také velmi (stresu). U nás jde tedy spíš o vztahy než dovednosti. To že se brácha nemlátí, neškrtí, neucukává se mu, nepodráží noha a on že nemá ségru šťouchat, tahat, brát jí věci - to je 100 a 1 variace na jedno téma za den.

K tomu oblékání a dovednostem - jednou jedna velmi moudrá paní (která má zase autoritu u mě) mi to kráásně vysvětlila - že prostě my velcí máme na ty prcky moc velká očekávání. To že si mikinu/kalhoty/boty UMÍ obléknout opravdu ještě neznamená že to bude dělat POKAŽDÉ. Prostě mít radost z toho že to umí, ale nemyslet si že odteď automaticky to bude fungovat kdykoli řekneš- jako když hodíš pětikorunu do automatu. Takže si to nebrat osobně, když to nechce udělat - opravdu mívají slabší a silnější chvilky, někdy právě chtějí dokázat to že jsi opravdová kamarádka, nikoli biřic a pomůžeš jim. To fakt není nedostatek autority. Naopak. Dcera byla v tomhle dost podobná, někdy já sama, někdy zásek, při svlékání flák sem flák tam.... Teď je druhým rokem ve školce, oblékne si sama naprosto vše i punčošky a spodní prádlo, vše si otočí správně, vše si krásně poskládá (trvá to teda ale snaží se). A i přesto někdy chce pomoct - prostě pro ten kontakt, že když si mi řekne o pomoc že ji nenechám na holičkách (někdy teda pomáhám spíš slovně poněvadž mě při oblékání ještě 100%zaměstnává synek). Tím jsem chtěla říct že s tou přípravou do školky to nemusíš hrotit, učitelky jsou na to připravený, a tím neustálým opakováním (vem si kolikrát se ve školce oblékají - dovnitř, na vycházku, z vycházky, do pyžama, z pyžama, na ven....) si to ty děti postupně zažijou, i ti největší "pomalíci" z loňska už letos fungujou prakticky samostatně.

Vyděržaj pijaněr a neboj se střídat úlohy biřice a kamarádky