Re: Pořád by chtěl něco jíst

syn 17m je taky ochutnávač všeho co někdo před ním jí. Jelikož baští dobře, jsem ráda a nijak ho schválně neomezuju, ne že bych ho cpala dortama, ale prostě když vidím že má hlad/chuť, přidám mu polívku, nebo i druhý jídlo, pokud má po snídani (jogurt) ještě hlad, dostane do ruky rohlík nebo ty křupiny z kukuřičné krupice event. sušenky (bebe, Albert aj. bez náplně) tak nějak aniž to počítám. Na návštěvu musím chodit vybavená zásadně aspoň dvěma druhy svačiny pokud nechci vypadat jako socka co se přišla s dítětem na návštěvu naprásknout vším co jí dají Ovoce má taky rád (narozdíl od dcery, s tou byla potíž odzačátku), takže jablko, banán, hrozno, mandarinku... přesnídávky teď moc nefrčí, to už musí mít jo hlad nebo pokud to jí někdo v dohledu . Jo a jsme hodně polívkoví, takže tam není problém sníst 2-3sběračky polívky.
Ale je pravda, že když nechce, řekne ne a prostě dál nejí, nenutím ho, chápu že má dost i když jindy sní třeba 2x tolik. U dcery mě to nervovalo, teď už jsem v klidu. Když je srovnám teď, můžu říct že vlastně oba sní dost podobné množství jídla za den (kluk rok a půl, dcera 4r), fakt záleží kdo je jedlík a kdo ďoubalík...
No a nejoblíbenější slovo je "SÚŠU!!!" a "ŇAM". A je super že mi odpovídá - když se ho zeptám "chutná ti to" nebo "je to dobrý" skoro vždycky odpoví "JO" (někdy taky NE, ale to patří k věci)