Re: Návštěva prarodičů, kteří být babičkou a dědečkem nechtějí

Ona mě do očí i všude okolo taky říkala nesčetněkrát jaký jsem sobec a že toho jejího milovaného synka málo podporuju v aktivitách a že ona naprosto samozřejmě pro svého manžela dělala desetkrát víc než já. Všechno pramenilo z majetkových věcí, ale to je na román. Na jednu stranu jsem ji chápala a jako křivdu jsem cítila to, že nevnímá, kolik pro jejího syna dělám nad rámec běžné manželské spolupráce. V domě, kteý mi patří jsme společně 16 let podnikali tak, že pětičlenná rodina musela vystačit s 15 tis. na měsíc, ale manžel dělal to co má rád a dělalo mu dobře na jeho ego. Navíc opravdu všude vykládal a choval se jako podnikatel a já byla za šmudlu, která se ani neumí pořádně oblíknout (taky za co, když mezi lidi chodil on a jeho ohoz byl důležitější, já chodila jen na nákupy jídla a drogerie - na víc nebylo, nebo jsem seděla doma, starala se o svoji babičku, tři děti, jeho účetnictví a kancelář). To, že během několika hodin pobytu v naší domácnosti pochopila, jak to u nás chodí, byla pro mě fakt satisfakce.
Možná že by sblížení tomuhle pochopení situace taky trochu pomohlo, ale těžko říci. Asi by taky museli být trochu pod tlakem. Protože máti k nám jezdila dost často, ale to, že když si její syn sedne s hrnkem k televizi, sedí a odpočívá. Zatímco já když si sednu k televizi, vezmu si k tomu alespoň koš s vypraným prádlem, které rovnám, protože jinak by naše domácnost nefungovala. To uviděla opravdu až ve chvíli, kdy zjistila, že desetkrát za noc k ní vstanu já, abych ji dovedla na toaletu a když nemohla najít cestu zpátky, tak jsem jí zase vodila do postele. Byla to extrémní situace, moc dlouho bych to nevydržela, ale manžel se jako vždycky neangažoval vůbec - ten svoji roli v rodině pojal jako diplomat - reprezentuje ji navenek