Re: Dokážete být spokojené ve funkčním vztahu, který po citové stránce trochu

Když ptáčka lapají pěkně mu zpívají...
Každý nový partner je ze začátku okouzlující, milý, vtipný, sexy...ale pak stejně přijdou každodenní starosti o jídlo, peníze, co s dětma, smradlavé ponožky, blbě vytlačená zubní pasta, mlaskání u jídla, zjistíš, že se vlastně neusmívá mile, ale debilně atd, atd...
Vztah je o práci jak už tu někdo psal. A pokud pokaždé, když můj partner trochu zestárne nebo mi zevšední si najdu hezčího, mladšího...nebo hezčí, mladší....tak co jsem já za člověka?
No a když budu svůj život trávit čtením romantických upířích ság a koukáním na zamilované filmy a budu si živit to, že taky přece sakra mám právo na lásku...třeba jo. Ale co ti ostatní? Co ten čas a energie a city, které vložili do našeho vztahu...
Já nejsem do svého muže neustále zamilovaná. Já ho mám ráda jako chlapa na kterého je spoleh, jako chlapa co je super táta a občas mně přepadne i taková ta zamilovanost, že z něj nespustím oči.
Taky máme někdy problémy mezi sebou, ale taky máme hypotéku, 4 děti, nějakou minulost. Ví o mně co třeba nikdo jiný a já o něm. A to všecko zahodím jen kvůli nějakému mladšímu, hbitějšímu , hezčímu??