Re: Nespokojenost s pololetní klasifikací

Zrovna v tý angličtině (a jazycích vůbec) by měli učitelé sledovat, jak děti mluví. OPRAVDU MLUVÍ. A to je nejtěžší. Protože ve třídě jich bývá zpravidla víc než by mělo, tak mají dost krátký talking time. Taky se to blbě známkuje. A bohužel ochota mluvit u žáka je někdy dost výrazně negativně ovlivněna jeho povahou. Když je to spíše zamlklý žák, zahloubaný, kterému spíš vyhovuje to, že prostě učivo "sleduje a poslouchá", ale není moc "ukecanej" nebo je stydlivý, tak to pak může vypadat, že nemluví, protože neumí. Naopak "přidrzlejší" typ, který sice nevládne tolik gramatikou, ale má potřebu učiteli něco říct, sdělit a taky to zkouší (třeba i s chybami) vypadá mnohem schopněji než ten, který má z gramatických písemek a slovíček jedničky, ale jinak sedí jak zařezanej.

Někdy to učitelé řeší třeba plusíkama, které si píší po hodině k sobě (pozitivní hodnocení). Když žák nasbírá předem daný počet plusíků, dostane do žákajdy za aktivitu nebo práci v hodině za jedna. Jenže! Tím pádem, když někdo nemá plusíky,tak se mu sice neobjeví za aktivitu jedničky v žk, ale taky se mu tam neobjeví nic, co by ten průměr kazilo a přitom je to výrazný nedostatek, jazyk se přece učí kvůli tomu, aby člověk především "získal kompetenci se domluvit". (tak nějak se to teď píše v těch nových švp, já jsem dva roky mimo, tak si ty hlášky přesně nepamatuju)

(dávat mínusy po každé hodině mi přijde takové blbé, otravné a demotivující, je lepší upozornit děti a rodiče, že záleží na množství "aktivních jedniček" při závěrečné klasifikaci)