Re: Moje skvělé jiné dítě

aha, tak u nás trochu jiné. Dcera stojí o kamarádky. Snaží se i skamarádit. Ale teď ve školce nastoupilo takové to "s tebou já neka" a podobně. Přihlásila jsem jí na plavání. To jí strašně baví, vyřádí se tam. Mám ji moc ráda, mluvím s ní o tom, jak se má bránit ve školce - že je moc šikovná a velká holčička a nemusí se nikoho bát. Že když jí někdo něco sebere, tak se nemá bát a vzít si to zpět a podobně. Ale každý je jiný, ona se nezmění úplně, jen si najde svou cestu. Nemáte pocit, že ti nejprůbojnější pak v dospělosti nejsou vždy ti nešťastnější. Respektive na tom nezáleží?
Terezo, máš pravdu - někdy jsem i ráda, že mi odporuje - třeba "mami, co na mě křičíš, já to nemám ráda" Ale když jsem jí tuhle připomínala, že si má vzít bačkory nebo tak něco a ona na to, že ať si radši uklidím ten nepořádek, co mám v pokoji... to už na mě zase bylo moc. To jsem jí řekla, ať si takovou odvahu nechá do školky na holky.
Ke kamarádce je někdy protivná, když si dlouho spolu nehrají a nemůžou najít společnou nit.
Už padám do hajan, tak pa a ať se vašim dětičkám daří dobře.
Libiku, ona je tvoje holčina ještě malá, zdá se mi. Kamarádky, to ještě přijde.