Re: Moje skvělé jiné dítě

Dcera je pozorovatel. Ráda je mezi dětmi, třeba v MC, ale nejraději se dívá, jak si hrají. Necpe se mezi ně. Ve školce se jí nelíbí - i když je to školka vyhledávaná s fajn učitelkama(už jen fakt, že je to školka vesnická, která se rozrůstala už v době, kdy se některé školky u nás zavíraly). Můj plán - aby se dcera "otrkala" byl naprosto nesmyslný. Ony si ty děti spíš tak nějak zvyknou, ale povahu nezměníme. Jsou malí introverti, dospívající introverti i dědulové introverti. Jednak si opravdu myslím, že to se změnit nedá a pak vlastně ani nevím, proč to měnit.
Zvláštní je, že já jsem byla vždycky všude slyšet, vždycky mi ta huba jela - ale až po třicítce jsem si začala uvědomovat, že mě vlastně vůbec nebaví být mezi lidma, nemám ráda masivní akce, hromadné Silvestry a tak. Přítele posílám samotného. Mám raději posezení s pár lidma, komornější věci. A to jsem takovou dobu vymetala, co se dalo. Zpětně nevím, proč. Málokdy jsem si to opravdu užila. No, schíza