škola

Taky máme jiné dítě, čtyřleté. Je chytrá, hodná, pilná, snaživá, hloubavá. Respektuje veškerá pravidla, která se stanoví. Vyžaduje to i po ostatních. Je totálně neagresivní, ale naštěstí se umí bránit a nenechá si nic líbit. Je samozřejmě celmi oblíbená u učitelek ve školce.

Mrzí mě ale, že tam nemá žádnou pořádanou kamarádku. Kamarádí se s každým a s nikým. Měla kámošku do dvojice, ale ta se odstěhovala a novou si nenašla. Ono, kdo by se taky chtěl kamarádit s někým, kdo mu pořád říká, že zlobit se nesmí atd., a kdo si chodí stěžovat učitelce, když mu někdo ublíží.

Často se stýkáme s dštmi mých dvou kamarádek. Dcera s nimi tráví čas celkem ráda, ale za kamarády je nepovažuje a ráda si od nich i odpočine. Jsou to rošťáci, kteří "zlobí", kde můžou a dcera s nimi nechce nic mít, protože se nechovají tak, jak mají. Takže naše nídě vyrůstá samo bez přátel, ji to mrzí a mě je jí líto.

Hodně teď řešíme školu. Manžel tvrdí, že musí do obyčejné státní školy, aby se otrkala. Prý vyrůstá v příliš elitářské (waldorfské) školce a musí co nejdřív mezi "normální" děti a "normální" učitele, co občas křičí.

Já zase myslím, že s tímhle jejím přístupem dostane od někoho v obyč. škole na p.del hned první den. Bojím se, aby tam nebyla šikanovaná. Bojím se, aby jí tam učitelé nesebrali chuť do školy chodit a nesebrali jí chuť do učení tím, že na ni nepůjdou po dobrém.

Dala bych jí nejraději zase do elitářské školy. Chápu sice, že z ní vychovám snoba, který neví, co je život, ale pořád mě to připadá lepší, než aby dopadla tvrdě do reality hned v šesti letech.

Co myslíte, chráním jí příliš a má jít do normální školy? Anebo se pokusit zase o nějakou alternativní, kde mají učitelné měkčí metody, jdou na děti po dobrém, a kde i děti jsou často "jiné".