Rozchod a deprese

tak se mi potvrzuje to,že ho uhnala smskama.Možná už to trvá déle než mi tvrdí.štveme mě že se nechal uhnat.Nejsem na tom vůbec dobře.Skoro nejíma když už spím mám zlé sny.Ve dne je jen málo chvil kdy nemám myšlenky na něj a ni.Všichni mi říkají,že MUSÍM kvůli malé,to já vím,ale co já?Myšlenka,že jsem získala dceru a jeho ztratila je děsná a pořád mě straší.Dcerka tohle nikdy neuslyší.Oba je mít nemůžu.Já musím a on může.nedokážu jako on odstřihnout svou rodinu.Mám potřebu mu mu říct,co cítím,ale vím že jemu je to šumák.když to neudělám bojím se,že si řekne,že je to dobré.Za ten týden je děsně zanedbyný-neoholený,zamračený,zestárlý,stejné oblečení.Jak se smířit s tím,že zabil,zničil,zradil,podvedl vše na čem mi záleželo.nedokáže se mi ani podívat do očí.Neřekne mi jednoznačně kdy malou chce vidět a nechápe,že den předem mi to nestačí.Děkuju že jsem se opět mohla vypsat.