Re: Rozchod a deprese

Mrzí mně to, ale ten čas prostě v rukou nemáme. Víš, já jsem věřící, tak to mám jednodušší, prostě o lidech mluvím s Bohem a vkládám mu je do rukou, aby s nimi jednal. Bůh je moje útočiště a naděje, když všechno ostatní zklame. Co poradit tobě nevím, po lidsku tam žádnou naději ani útěchu nevidím, jen ten čas. Kdybys byla křesťanka, řekla bych ti, abys volala k Bohu, a říkám ti to i teď, a nechci se tě nijak dotknout ani tě někam manipulovat. Je mi tě/vás moc líto.