Re: Rozchod a deprese

Souhlas se Sitti.
Ty chceš, aby se rozhodl, ale nedáváš mu šanci se rozhodnout.
On teď není schopen k nějakému závěru dospět!
Předpokládám, že si to představoval poněkud jednodušeji (jako většina lidí, kteří se rozhodnou odejít z delšího vztahu). Teď je v situaci, kterou nečekal. Proto je "rozervaný", nerozhodný .. prostě člověk v krajní situaci.
I když ho teď cokoli nebo kdokoli donutí prohlásit - bude to tak a tak, nemusí to znamenat vůbec nic, pokud on o tom nebude vnitřně přesvědčený. Kvalitní odpověď bude schopen poskytnout (pravděpodobně) až po nějakém čase. Záleží na tobě, kolik mu ho dáš a jak ho zatím budeš trávit ty.

Vím, o čem je tu řeč, bohužel :-(.
V podobné době, kterou nyní ty prožíváš, mi dal jeden psycholog a manželský poradce radu: vyhoďte ho!
Buď se nevrátí a mělo to tak být (tj. časem by odešel stejně) a nebo odmítne odejít a bude dělat všechno proto, aby odejít nemusel. Nebo odejde a vrátí se - protože k tomu dospěje sám a bude vědět proč.
Tehdy mi ta rada připadala brutální a neuskutečnitelná. Časem jsem ji přehodnotila na to, že byla podaná příliš tvrdě a možná v nesprávný čas (vzhledem k mé tehdejší psychické situaci), nicméně - správná.
Vyhoďte ho! bych nyní přeložila jako - dejte mu svobodu a zodpovědnost za vlastní rozhodnutí.

Já to tehdy nedokázala.
Díky tomu se naše rozcházecí tanečky tahly dva roky, včetně návratu cizího člověka, ve kterém jsem rok marně hledala toho mého .. úžasného manžela.
Pak jsme se rozešli stejně.