Re: Nejhůře jsou na tom děti vyrůstající s matkou a otčímem?

Veveru ale ani tahle diskuse nemusí vůbec nic vypovídat. Nebo co si z ní chceš odnést? Jakože se dnes se rozhodneš pro samoživitelský život po celý život a nebo naopak zítra začneš aktivně někoho hledat?
Já bych se spíš možná zajímala o to, jak to udělat, aby to fungovalo...
Vím, že kamarádka má mladšího partnera s nímž má dnes sedmiletou holčičku a přitom z prvního manželství má 2 děti. S klukem nejsou žádný problémy - absolutně žádné - nového tatínka přijal bez výhrad, ale se starší dcerou to tam dře od svatby její maminky šíleně! Můj manža tam kupř. vůbec nemůže jezdit, protože sám zažil ponižování od svého otčíma a prostě celkově ne pochopení "nebiologického" otce a byť chápe, že problém je na obou stranách, tak prostě víc zazlívá tomu otčímovi u kamarádky, že byl v tý době dospělý... Kamarádka si zase vyčítá, že otčímovi zabránila jednou když si to její dcera skutečně zasloužila /krádež peněz otčímovi-tuším nevím, jesti 3 nebo 5 000 Kč/, aby jí dal na zadek - resp. aby si s ní situaci vyjasnil... Nakonec jí to prý potvrdila i psycholožka když tam později časem byla řešit problémy s dcerou, že mu neměla bránit, že holka by ho nejspíš začala brát skutečně coby autoritu. Prostě otec se vším všudy...
Já jsem ten článek nečetla, o kterém píšeš, ale jestli máš zájem, tak si přečti "Mládež a delikvence" od Matouška a Kroftové. Tam máš hodně o těch výzkumech a i čísla...