Re: Hormony, bonding a surrogátní mateřství

Kohnova, jestli smim, Drazdany bych odporucovala ve pripade mozne prirozene volby. Kdybys prohledla jejich vysledky, nejsou nejak zavratne odlisne od prazskych, mozna bys mela lepsi vyhlidky na kulturu obsluhy a respektujici pristup - ale neni to zarucene, ani nevyloucene, ze se tam potkas s nekym, kdo vystudoval v tom nejlepsim systemu na svete a v Drazdanech se privydelava v plnem presvedceni, ze ve vzdelani nema nic coby dohanel.

Co se tyka hodne zajimaveho tematu nahradneho materstvi, hmmm, je to tezky. Je dulezite rozlisit, co bych mohla-mela udelat jako zena, a co bychom mely, mohly zakazat jako spolecnost. Na tu prvni otazku nemam proc si odpovidat, protoze nevim proc bych neco takoveho delala. (Myslim, ze nejsem typ, ktery by postoupil IVF.

Na te spolecenske rovine - chapu veskery argumenty proti, ale navrhovana praxe ma spoustu podobnych pravne legalizovanych precedensu. Co se tyka traumatu pro dite (coz v zaznelych argumentu je nejsilnejsi), traumatizovat dite ruznymi podobnymi a velice blizkymi zpusobami je nejenom ze v nasi spolecnosti legalni, ale i obvykly. Co se tyka zneuziti nejake osoby kvuli financnimu zisku, obavam se, ze lekari a sestry, kterym se prici potraty, maji jeste mensi realni moznosti odmitnout asistovat ci dokonce je provadet. Ze spolecenskeho hlediska je mozna skutecne amoralni liberalizovat veskere umele cesty k "vlastnimu" diteti, zatim co existuje spousta sirotku a opustenych deti bez rodin. Mame ale dukaz, ze zajemce o nahradni materstvi by byly schopni (natoz ochotni) poskytnout jim domov a lasku? V takovych pripadech bych si myslela, ze legalizace jiz existujici praxe (se vsemi povinnostmi informovat o rizicich a pravni regulace povinnosti) je mensi zlo.

Nenamitala bych ale proti postojum cirkvi, ktere by se angazovaly v podpore jinych, spolecensky moralnejsich reseni z pohledu sve tradicni moralky.

Mam trochu rozpaky vuci textum p. Honzaka. Jsou inteligentni a erudovane, to ano. Verim take, ze jeho poznani je cerpane z praxi. Ale: ve sve praxi se setkava jen s patologickymi dusledky poruch biologickeho materstvi, nikoliv se vsemi jejich pripady. Moderni veda, a zejimena psychologie a psychiatrie, tvari se, ze rozumi biologicke rovine lasky, ale ta rovina tradicne duchovni, lasky, nadeji a viry tam docela chybi. Trochu mne mrzi, kdyz si predstavim, jak se takovy text vylozi se v rovine adoptivniho materstvi. Proto si myslim, ze je nutny podotknout, ze on pise o zvysenych rizicich, nikoliv o nutnych dopadech. Kdyz na zaklade sveho vedeni zacne moralizovat, snadne sklouzne do dost nechutne (pro mne) ideologii.