Re: Hormony, bonding a surrogátní mateřství

No pokud to uzná jako výhodu pro všechny zúčastněné, tak asi jo, otázka je, kde má tu míru, co ještě stojí za to.

Akorát mu nestačí jako argument, že něco dvakrát nevyšlo a stejně po tom toužím. Protože mu to přijde jako upínat se na zázrak, kteréžto se sice občas dějou, ale jaksi to není na objednávku, že. Takže je touhle logikou trochu uhozený investovat síly i prostředky do něčeho, co je tak nejistý, jak že by se možné další dítě narodilo spontánně v termínu.

A o sporák nejde, ten už máme. Ale princip je týž.

Navíc to má ještě jednu rovinu - on prostě neví, jak to chodí, prostě si stejně jako já v prvním těhotenství nedokáže představit, že by dospělej vzdělanej člověk pacientama manipuloval a dělal věci, o kterejch celej svět už ví to dnes... (znáš tu písničku, žejo?), právě proto, že celej svět už ví to dnes a tak to ví i ČPGS, nejsou přece takoví kreténi, jak by se jinak prokousali těma 6 rokama studia a celoživotním vzděláváním??? Navíc je zcela jasný fakt, že se žádnej bonding konat nemoh, když jsem byla v narkóze a probrala se po dost dlouhý době, a z druhorozeněte mezitím vyklepávali směs krve s plodovou vodou, které se nebožátko nalokalo, a pak z toho bylo asi dost grogy a prej spalo a bylo rádo, že je rádo (otec za ním byl a po tom blbém startu snad jako první vnímlo láskyplnej dotyk, já vím jen to, co mi vyprávěl).