Re: Hormony, bonding a surrogátní mateřství

Kohnová, blahopřeju, opravdu blahopřeju k tomu, že Ti Pán Bůh dopřál završit plození pocitem "nasycení".

Ad obavy - myslím si, že v případě vážných problémů je dost jedno, kde v Evropě jsi, protože je to vždycky blbé - za mě - drobet předčasně narozené dítě je malé, málo pije a zhusta má žloutenku jak bejk, že fakt potřebuje lampu - no a tak pod ní musí ležet v Dánsku jako v Praze. Je fakt, že mě prvních pár dní, než jsem se postavila na vlastní nohy, dost vadilo, že prostě odd. je pracovní silou poddimenzované a prostě tam je málo sanitářů nebo takovýho pomocnýho personálu, kterej by buď jezdil s nemohoucíma matkama k inkubátorům nebo s inkubátorama k matkám.
Pokud by intermediární (ani si neumím představit intenzivní!) péče (to asi víš co to je, a Roubíček asi stokrát líp než já, a v Podolí by to podle mě ani při ochotě a dostatku personálu nešlo, protože by se muselo celé patro předělat a to by trvalo dlouho a stálo spoustu prachů) byla slučitelná s roomingem, tak neváhám a prchám do porodky, kde to jde.

Já jsem zas hodně mladá, ale hodně řezaná, si nevybereš, když tě chce někdo prudit, důvod si najde. Vždycky mi ale přišel akorátní +-ten počet dětí, co máš Ty.

Jinak jestli tě otravují na nějakém vyhlášeném metropolitním pracovišti, tak je můžeš zkusit setřít tím, že už před třemi lety se jejich venkovský obvodní kolega uměl lépe chovat, tak jestli nejsou drobet zaostalí ("já vám do toho, paní, nemůžu mluvit, to je na Vás". Ende. Všimni si, paní a né "maminko".).

Jinak holky, jak řešíte oblast "domácí diplomacie"? Já už to slyším "stejně ti zas ta operace hrozí, tak co se trmácet do Krkonoš", "stejně jsi neměla u sebe ani tyhle dvě, tak proč tak bazírovat na nějakým bondingu, jako to je dobrý, ale když shůry není dáno, proč podnikat takový pokusy? Odkojila jsi je, dlouhodobě frustrovaný se nezdaj..." A přesně, jak to tu někdo psal s tím sporákem - "proč za ty prachy radši nepořídit xy, když tohle je tak nejistý..." A přesto mi něco říká, že "není shůry dáno" je rozdíl od "my to tu tak děláme" a tomu druhýmu se fakt chci vyhnout, už proto, aby se mi pak lépe přijímalo, že to třeba nemůže být tak, jak bych toužila.
Jako do určitý míry to je pravda a blbý je, že já sama to až tak nejsem s to posoudit, za co se má cenu prát (proto tu furt lovim nějaký informace), a pak když si sama nevím rady, intuice se třeba neprojevuje tak silně, tak se mi příčí jít silou mocí proti hlasu, kterej je do věci zainteresovanej jaksi zevnitř rodiny, dobré úmysly se všemi ostatními členy rodiny se mu nedají upřít, naopak, a už měl mockrát fakt dobrej odhad a dokázal posoudit i věci, u kterých by mě souvislost nenapadla, a myslí mu to dost dobře z pohledu celku, rodiny, nejen nás coby partnerů nebo nejen z pohledu "osobního blaha" jednotlivých členů.

Sorry za poněkud nesouvislý román.