Re: ve vztahu se necítím svobodná

Možný je všechno...že vztah není dost dobrej, že začíná vyšumívat, že to není to pravý...ale taky je možný, že jste prostě každý ted "na jiné úrovni" - ty přetížená z práce, chtící jen čučet do zdi, on natěšenej na společný chvíle


a taky vztahově a mentalitou jste se možná nesešli...z tebe MOŽNÁ ta zamilovanost už začíná vyprchávat, ale taky možná, že nemáš takovou potřebu intimního kontaktu a blízkosti, jsi víc nezávislá


chtělo by to udělat si jasno v tom, co z toho to vlastně je....protože jestli jsou to ty poslední věci, tak to by vám ve vztahu nemuselo dělat dlouhodobě dobře...přítel bude chtít "sdílet" - fyzicky nebo duševně, a ty budeš chtít vypnout o samotě


Já to měla ve vztahu naopak, nastěhovala jsem se k příteli a najednou jsem "začala čumět" - on, možná i vlivem toho, že nemusel chodit už nikam randit, že mě měl "po ruce" začal rychle měnit chování. Najednou byl jako ty "velice rád osaměle trávící čas u počítače"...a já se chtěla třeba tulit, povídat si, nebo jít do společnosti...to první začal "dávkovat" jako kdyby se bál, že toho bude příliš...a k chození do společnosti najednou neměl důvod. A já byla zklamaná a naštvaná a začalo to jít do kopru. Tím víc, že on se sice choval jako v zajetém vztahu, ale na druhý straně se nechtěl do tohoho levelu posunout...tj. odmítal snatek, závazky a odmítal se k tomu vůbec vyjadřovat.


Dneska si myslím, že jakmile se začnou lidi míjet potřebami, tak je lepší se neznásilnovat. Akorát tak roste frustrace a rozčarování. Vztah musí do sebe zapadnout jako puzzle, jinak to nemá cenu. Jeden si odříká a druhý je spokojený.