Re: Ve vztahu se necítím svobodná

Nechci hodnotit "to", co k němu cítíš, na to musíš přijít sama.

Já si myslím, že máte některé věci v životě zkrátka jinak natavené, je to povahou. Má kamarádka se zná s manželem od 16, jemu bylo tenkrát 17. Dnes je jim ke 40. Po roce chození, spolu začali žít u rodičů, před lety se vzali, mají 2 děti. Od té doby, co spolu bydlí, nestrávili jedinou noc bez sebe, výjimkou bylo její první udržované těhotenství a pak období porodů:) Jim to vyhovuje oběma, mám je oba moc ráda, jinak jsou správně ulítlí:) a dovedou si dělat srandu i ze sebe navzájem:) Manžel jiné mé kamarádky jezdí s kamionem, nebývá celé dny doma. To si třebas já vůbec nedovedu představit.. Ona říká - zvykla by sis..

U nás je to tak, že jsme oba docela dlouho v práci, tak nějak se potom snažíme trávit večery spolu..

Vzpomínám si na můj oblíbený seriál, kdy Colombo vyšetřuje vraždu v kremační síni. Ptá se: "Kolik lidí se do té rakve vejde? ... víte, my s paní Colombovou děláme všechno spolu.." :):)

Navíc - jestli jste spolu teprve půlroku, chápu, že mu jsi vzácná, chce trávit všech svůj volný čas s Tebou.. Ty to máš asi nastaveno jinak, to také chápu.. nebo ho nemiluješ.. ale na to musíš přijít Ty.. Jediné, co čeho bych si nenechala mluvit, je vztah s dcerou..