Re: ve vztahu se necítím svobodná

ja bych dala na svuj pocit. zkuste si o tom treba venku v kavarne promluvit.
pokud se bude chovat jako prisavka tak by mel jit.
Mas svuj zivot a dceru, rycle ti vyroste a nebude te tolik potrebovat, ale ted pred pubertou a v puberte bude potrebovat mamu.
Pritel bude muset trochu ustoupit.
Mela jsem podobne vlastne sve 2 prvni vztahy a ze zacatku to bylo mile, ale pozdeji, asi tak po pul roce to zacinalo byt unavne az otravne.
Odesla jsem v obou pripadech a nikdo nechapal, jak muzu opustit takove skvele kluky. Kazdymu jsem rekla, at si je nabali, ze jsou uz volni.
Oni videli jen na venek, jak pro me jezdi, zve na akce, nese kytku, darek, ale uz ne to jak se choval majetnicky, vymyslel mi program a nenechal me rozhodnout za sebe (ani v restauraci jsem si neskrtla, jidlo objednal sam i pro me).Jeden z nich nebo vlastne oba se nechutmym zpusobem utrhovali na vlastni matky a neumeli diskutovat. Vse muselo byt podle nich. To je desny, vztah by mel byt rovnocenny a ne ze jeden bude kral a druhej rohozka.
drzim palce at je lip. Treba kdyz ho usmernis do patricnych mezi, prijemnych pro Tebe tak to bude klapat. Zatim bych se nesestehovala. Znam par lidi, kterym to funguje, bydli oddelene, vidi se kdyz oba chteji, jezdi na vylety, ale nic je nesvazuje. Funguje to prave treba tam kde je jeden nebo oba uz rozvedeni a detni. Moje teta zustala vdovou, mela syna a hledala pro nej tatu a prave se setkavala hodne s chlapama, kteri by brali ji, ale uz ne kluka. Bratranek se dodnes citi menecennej, nema sebevedomi. Je spokojenej sam (je mu 36)