Dobrý člověk ještě žije

ahoj všem,
ráda bych se s vámi podělila o něco moc pěkného, co se kolem mě v poslední době děje. Když si tady čtu témata na rodince, je to často tak negativní- chápu, že s těmi hezkými věcmi se člověk většinou nesvěří, ale potom to skoro vypadá, že to negativní je norma. Že je normální být nevěrný, že je normální přestat se po letech milovat, že kamarádky závidí, že se druzí lidé jenom vytahují, že ten kdo má peníze je padouch....

A já mám přitom kolem sebe tolik dobrých lidí. Když jedu kočárkem MHD, vždycky mi někdo ochotně pomůže. Mám úžasnou kamarádku, která mi nabídla, že mi odkojí první dítě, když jsem nemohla kojit. Mám skvělou maminku, která mi přijede pomoct s nemocným dítětem i když jí to zakážu (aby něco nedostala). Mám manžela, který pro mě přijede, když jdu pařit s kamarádkami. Je to jako v tom filmu láska nebeská, jak se ti lidé objímají na letišti. Je tu spousta hrozných věcí a lidí a dějou se kruté věci, ale taky lidi opravdu hodně milují a o tom se skoro nepíše.

Proč tohle píšu ? Seznámila jsem se před třemi lety s kamarádkou a od té doby se nestačím divit, jací úžasní lidi jsou na světě. Sama má čtyři děti, ale v autě nikdy neveze jenom ty svoje. Pomáhá všem kolem sebe. Sama pro sebe si nekoupí nic a dává všem okolo. Dnes mi odvezla přihlášku do školky na kole, protože já mám nemocné děti- svoje malé přitom musela nechat dát hlídat. Nabídla mi, že mi oškrábe zeleninu, protože mám rozpraskané ruce. Když řeknu, že má moje dcera ráda fialovou barvu- jde a prohledá doma pastelky a najde pro ni tu fialovou a přiveze ji k nám na kole. Je to tisíc drobností. Pracuje jako dobrovolnice. Půjčí všechno všemDá kamarádce peníze na uklízečku, protože ví, že by se radši strhala a potřebuje pomoct (má pět dětí). Já úplně žasnu. Učím se od ní a pořád to není dost, ale děkuju za to, že vedle ní můžu dozrát.

Tak si říkám, pojďme si třeba popovídat i o hodných lidech a co pro nás udělali, určitě toho bude spousta. Těším se na vaše příspěvky.