Re: Hyperaktivní spolužák

Já Vám můžu podat informace o hyperkinetickém syndromu a tedy ADHD. Dcera ho má už diagnostikovaný od tří let. Měla odklad školní docházky a byla bez léků až do první třídy. Nastoupila mi do speciální školky, která byla původně logopedická a nyní je z části i pro jiné děti, autismus, ADHD i třeba slepé.
Základ tohoto syndromu je samozřejmě hypraktivita, ale také nepozornost, nesoustředěnost, impulzivita a také porucha chování. Já dceru na základě doporučení paní učitelky učila dva roky doma dvě hodiny a na dvě chodila do školy. Ve třetí třídě začla chodit na celý den, paní učitelka zlatá a je také pravad, že měla ve třídě jen 14 dětí a tak se to dalo zvládnout. Měla ji posazenou hned u svého stolu a prostě ji dokázala přimět pracovat třeba jen poklepáním na stůl. Od dětské doktorky jsem byla informovaná, že je možné, že prostě místo výsledků v počítání nic nenapíše nebo jen samé nuly. Nikdy se tak nestalo pokud měla tuto učitelku, v páté třídě se začali střídat učitelé a začal jeden velký problém, učení ji šlo a uměla, ale prostě nic třeba z matematiky neměla vypracované, známkována byla jen slovně a to jen na základě toho co jsem učitelům řekla co umí nebo ne. Od první třídy měla doporučeného asistenta a nikdy ji nebyl přidělen. Největší problém má s vrstevníky a tak se to i projevovalo na jejím chování a pak se prostě pedagogická rada usnesla, že už v té škole dále nemůže být. Nechci to nějak zdůrazňovat, ale je pravda, že mi učitelka říkala, že nebýt mě tak by se nezvládlo vůbec nic. Chce to hodně trpělivosti a pevné vůle a to jak u rodičů tak i učitelů. Já už u zápisu říkala jaké má dcera postižení a normálně mi ji do klasické školy přijali a nedávno jsem mluvila s jednou učitelkou z této školy co dceru zná a nyní je na mateřské a ta mi vysloveně řekla, že je to jen v učitelích jakou mají snahu a kdyby měla po celou školní docházku tu původní učitelku tak by zdárně tuto školu zvládla. Nyní chodí do speciální školy a tam mi říkají jak je vysloveně chytrá a vnímavá, ale stejně ta její porucha tam dává také vědět o sobě. Opět konflikty se spolužáky,není to vůbec jednoduché pro rodiče a chodit každý den do školy s hrůzou co zas prostě se stalo a musím říct, že sic děti bez postižení velmi rychle věděly, jak dceru vytočit a pak měly jen škodolibou radost, že ona pak z toho měla problémy. Jinak jak tady někdo zmiňuje TS, tak bohužel tyto děti nemůžou za to, že třeba místo pozdravu řeknou sprosté slovo. Mělo by se o těchto postiženích více mluvit a nikomu bych takové dítě nepřála, ale jsou to naše děti a tak je musíme brát takové jaké jsou.