Mám dojem, že manžela nezajímám

Vpodstatě si spolu vůbec nepovídáme. Něco mě zaujme, o něčem nadhodím téma... a - TICHO.
Ptám se, zda přemýšlí o něčem jiném, že na mě nereaguje... "Ne.." Tak co je, mluv se mnou prosím... "Já nevim, nemám na to co říct"

Dobře, občas spolu i něco prohodíme. Možná tak domluvu o tom, co uvařím, kdo umeje nádobí, že se mám stavit pro auto do servisu... a pak tyhle strašné "rozhovory"...třeba:
"Tenhle kočárek se mi líbí, vypadá zajímavě, protože není černý, ale šedý." Bohužel, jsem si nevšimla, že rodiče u kočárku jsou Romové, takže jsem dokonce obdržela i nějakou reakci... "Černý sou ty vedle"
Tak o tohle jsem nestála... Tři roky ví, že nesnáším nadávání a rasistické poznámky...

Řekla jsem si, poslední záchranná brzda, a tuhle svou bolest z nezájmu jsem mu sepsala. Nemám sílu ani chuť říct mu to osobně. Dosud když jsem v podobných situacích dávala najevo, co prožívám, čekala mě akorát smršť útoků ve smyslu, co já dělám špatně.
Já nejsem dokonalá, rozhodně ne. Ale... tohle prostě prožívám, cítím. Tak si myslím, že to buď musíme společně vyřešit, nebo... to nevyřešit a vztah asi půjde do kytek. Nezvládám jeho nezájem.

Ten můj "dopis" jsem mu vložila do diáře. Zůstal decentně odložen na stole.
Skoro až obdivuju, že není zvědavý... že ho fakt vůbec nezajímalo, co píšu.

Třeba si to přečte odpoledne...