Re: S tchýní vycházím v pohodě

S tchýní vycházím v pohodě... přestože se o nás absolutně nezajímá. I když se sejdeme jednou za dva nebo tři měsíce, vždycky ji víc zajímá rodina jejich druhýho syna. Podotýkám, že jsme si nic nikdy neudělaly, neměly jsme nikdy žádný otevřený spor.

S maminkou vycházím v pohodě od doby, kdy jsme si ujasnily, jak to vlastně je, kdo u nás doma rozhoduje o tom, co a kdy budou děti dělat (jíst, mít oblečený,...)
Taky už si odvykla říct mně, že můj muž by strašně chtěl, aby... a pak říct jemu, že já bych strašně chtěla, aby... a my jsme to oba udělali, pro toho druhýho, a pak jsme zjistili, že ani jeden to nechtěl, nehodí se to, chtěla to jenom ona a věděla, že my jsme oba proti.
I teď mě občas přesvědčuje o tom, že můj nápad je nesmyslný, když to dotáhu do konce, tak tvrdí, jak jí to hned připadalo jako výborný nápad.
Taky vůbec neposlouchá, o čem mluvím, v půlce věty o nákupu (málem jsem se nechala v tescu okrást asi o 50 korun) mi začne vykládat o tom, kde vyrostla jaká kytka v záhonu, zkusila jsem to ještě dvakrát a pokaždé to dopadlo stejně (to je příklad ze dneška, ale jinak normální stav). Už vím, že je nejlepší přestat mluvit a nechat ji, stejně by mě nevnímala. Zkusím to pokaždé 3x a pak se o tom nebavím a jenom poslouchám.
Takže jo, i s maminkou vycházím v pohodě :)
to jsou totiž malý věci ve srovnání s tím, co bylo před lety.


Jedním z pravidel pro úspěšný soužití s tchýní je to, že spor řeší zásadně potomek se svými rodiči (já s mou maminkou, manžel se svou, a stejně tak s tatínky, ale o ty tu nějak nejde, i když můj tchán je autoritativní mnohem víc než tchýně) a s tchýní se mluví o nekonfliktních věcech, když to začne skřípat, rychle vycouváme a svěříme to partnerovi. To ale předpokládá taky naprostou vzájemnou podporu mezi námi, vlastní rodina (současná) je vždycky důležitější než ta bývalá (i když je taky vlastní). Ale v té současné vychováváme děti.