Re: S tchýní vycházím v pohodě

Tak já se přidávám k závistivcům. Pěkně jsi to Sojko napsala. Já se to taky pokusím shrnout zase z pohledu těch méně šťastných.
Jediné za co jsem jí vděčná, ale vůbec to nechápu, že vychovala mého muže. I kdybych se rozkrájela tak prostě nezavděčím se ničím. Už na svatbě mě řekla, že jestli se nechám unést (zvyk) tak její syn nikde lítat nebude. V těhotenství, že nemůžou vymněnit svůj byt za dva, protože až se rozvedem, aby se měl její syn kam vrátit(jeden by připadl švagrovi, ale švagrová odmítla, že se nebude mačka v nějakém malém bytě). Když se narodil st.syn (její první vnouče) tak mě do porodnice vzkázala, že stejně chtěla holku. Po promoci mého muže mě vzkázala, že mě už nechce ani vidět. Po narození druhého syna (po 9letech) se to jaksi narovnávalo, ale jen díky tchánovi, který nás (mě a kluky) měl fakt rád. Po jeho úmrtí celkem korektní vztahy, ale jen z naší strany (pomluvy, narážky - normální stav u tchýně). Po letošních Velikonocích KONEC z mé strany. Za 20 let toho bylo už fatk DOST. Manžel souhlasí, nediví se,trápí ho to moc, ale fakt to dál nešlo. On samozřejmě je její syn a to respektuji. Synové nějak zájem o ní nejeví, je to asi tím, že ona zájem taky nikdy neprojevila. Za to v rodině mamželového bratra přímo posluhuje. Uplácí je, jen aby jí věnovali pozornost (jejich děcka za každou návštěvu dostávají dárečky a peníze).
Proto fakt závidím NORMÁLNÍ tchýně. S mou matkou není problém, ani můj muž ho nemá.