Re: S tchýní vycházím v pohodě

No - ač někteří nechtěli pochopit, že to někde může fungovat, taky u nás tedy jo. Zpočátku to teda bylo na vidle, protože taková si odvedla jejího milovanýho syna, který by jistě seděl s ní na gauči každou volnou chvilku. Zpočátku to bylo opravdu hrozný, o naše děti se až tak nezajímala, ale domnívala se, že kdykoli opravdu pískne, tak bude její syn /můj manžel/ k dispozici, i kdyby měl všeho nechat. Hrozná manipulace, hrozný stresy. A když zemřel děda /její manžel/, bylo to ještě horší, protože neměla žádnou brzdu. Srovnalo se to, zčásti díky jejím přibývajícím létům, zčásti, že pochopila, že jinýho syna už mít nebude, že ji nesežeru, že pomůžeme, kdykoli je potřeba /ale na písknutí to opravdu není/, děti jí nenutím a nenutíme ji vůbec k ničemu. Přece jen, už jí bude 80 let, tak té energie už moc nemá, znám ji už dost dlouho, abych ji za tu dobu poznala a věděla, jak s ní jednat. I přes svůj věk je v dobré kondici, tudíž my víme, že ona bude spokojená, pokud to tak bude a bude to tak, pokud ona bude v klidu a bez stresů. Takže stresy žádného druhu se k ní nemají šanci dostat.
Moje mamka, to je jiná. Na krku má neustále děti mojí sestry, tudíž dětí má plný zuby. Takže jí je nenutím, ale když si je vyžádá o prázdninách, tak to je, jak jsem psala. Má instrukce a těmi se řídí a jinak mám samozřejmě telefon, na kterém mě sežene ve dne v noci. Výchova našich dětí je totiž o dost jiná, než vychovávali moji rodiče nás - je méně autoritativní a více komunikativní a dětem je dávám větší prostor k rozhodování. Zpočátku s tím měli problém, teď už ne. Ostatně si myslím, že i to hlídání je pro naše díky tomu jednodušší, neboť nikdo mým dětem nemusí nic troubit, oni jsou schopní se rozhodovat dost samostatně.
Takže - taky žádný problém. Což je fajn, řekla bych